Ženy v nezáviděníhodných situacích

Ženy. To, co všechno dokáží a denně zažívají, mě často zanechává v němém úžasu. Jejich pozice se v moderní společnosti mnohdy zhoršuje než zlepšuje. Tak to alespoň ve svém okolí vidím já.

Nevím, kde se stala chyba, ale dnešní ženy se často ocitají v nezáviděníhodné situaci. Chlapi tak nějak nefungují tak, jak by měli. „Jak to je?“ Ptáte se?

Chlap by měl být „lovec“, který zabezpečuje rodinu. A to v různých „chlapských“ aspektech. Finančních, technických, úředních a dalších. Je oporou v kritických situacích. Zastává se ženy a chrání ji. Třeba i před vlastními rodiči, když je to zapotřebí. Pomáhá s výchovou dětí. Pečuje o ně a hraje si s nimi. Reprezentativně vystupuje na společenských a rodinných akcích. Společně pak s ženou pečují o dům, byt, zahradu.

A jaká je skutečnost, se kterou se dnes a denně setkávám? Tak za prvé úspěch je, když muž u ženy setrvá. Často vidím, že utíkají za mladší, pryč od rodiny, pryč od zodpovědnosti. A to prosím úplně klidně v době, kdy jsou jen dva roky po svatbě. Často bez sebemenšího ohledu na děti.

Mnozí, kteří zůstanou, své funkce stejně neplní.

Již po léta můj otec, který měl instalatérskou firmu žasl nad tím, jak všechny záležitosti okolo rekonstrukcí koupelen a kuchyní domlouvaly ženy. Ženy vybíraly obkladačky, vany, sprchové kouty, navrhovaly rozvržení jednotlivých zařizovacích předmětů apod. A nejen to. Ony vyjednávaly o ceně, domlouvaly termíny realizace, zajišťovaly potřebná povolení, atd.

Vícekrát jsem slyšel stížnosti na chlapy, kteří místo aby se věnovali rodině ať už na rodinných oslavách, nebo i doma po práci, tak koukají do mobilu. Věnují se sázkám po internetu a podobným nesmyslům. Že je takový muž v domácnosti s malou dceruškou, která by jistě nepohrdla, kdyby si mohla s tatínkem pohrát, to ho nezajímá.

Samostatnou kapitolou jsou „mužské“ práce. I tady chlapi nechávají holky na holičkách. A tak jsou v mém okolí ženy, které dokážou ohoblovat desky a vyrobit z nich různé předměty jako lavičky a stoly. Umí omítat zeď, oškrábat omítku a vymalovat, položit a olištovat lino, složit postel zakoupenou v rozloženém stavu. Musí to umět. Chlap, který by pomohl se v jejich prostředí nevyskytuje.

Hrozné! Strašně mě to irituje.

A tak když přijde ke mě do kanceláře mladá maminka s čerstvě narozeným miminem, aby ohlásila, že se v jejich bytě navýšil počet lidí o narozeného potomka, jen zvědavě čekám na to číslo, abych si odvodil, jestli se v bytě vyskytuje také tatínek. A co myslíte, že se dozvím? „Dvě osoby.“ Hlásí maminka. To hovoří za vše.

PS: Za mnou uvedenými příklady se skrývají konkrétní osoby z mého velmi blízkého okolí.