Nejvtipnější mi přišlo nařízení Fialovy vlády, která slibovala zjednodušení legislativy: Firma musí zaplatit zaměstnanci na home office za den 30Kč. Částka marginální ale firmy musí důsledně vést evidenci HO, propojit jí s účetnictvím a k tomu upravit formuláře a software za statisíce. O to pak dostanou zaměstnanci míň na platu nebo odměnách

Máte recht.

Nechci pitvat vaše příběhy, určitě měly jen navodit zamyšlení nad mírou regulace občanského života. Můj názor je, že ingerence státu je příliš vysoká a obávám se, že sešněrování se bude dále stupňovat.

Nastupují vláda chce třeba zatočit s šedou ekonomikou, což nelze jinak, že to bude dopadat i na zákonů dbalé občany. Obdobné to bude i při záměru zlepšit výběr daní, protože to stát moc neumí, tak musí "zakleknout" i na poctivé, což je atribut plošných opatření.

A v neposlední řadě se do šněrování občanů promítne "tvůrčí" činnost zákonodárců, protože si myslí, že to je jejich hlavní náplň práce. A jsem si skoro jistý, že v této oblasti budou poslanci velmi plodní.

Se šedou ekonomikou se dá zatočit i tak, že se celý systém zjednodušší a částečně odbyrokratizuje.

Současně se musí zvýšit vymáhání práva a postihy za nelegální činnost.

Buď můžeme žít podle zákonů džungle, kde občany "neotravuje" stát, ale jsou v rukou gaunerů, nebo si zvolit vládu, jež zajistí vymáhání a dodržování práva.

Šedá ekonomika je jen hezčí výraz pro zločin a každá vláda, která sníží kriminalitu má našlápnuto být vládou dobrou.

Pravda, nebyly mi tři, nýbrž sedm, a za doprovodu o pět let staršího kamaráda z naší osady jsem se bez jediného slůvka vzdálil a tři hodiny o mě nebylo ni vidu, ni slechu. Jo, a ještě jsem zapomněl, že jsem si půjčil tranzistorák. Po návratu mě seřezala nejdřív matka, jednoznačně napůl nepříčetná, co se mi kde stalo a sekec byl do jisté míry výsledkem prožitého traumatu, poté totéž provedl otec, aby mi pak vysvětlil, že takhle tedy opravdu ne. Dostal jsem dva výprasky, díky čemuž jsem se vyhnul zástupu psychologů, poradců, odborných debat a dlouhodobých pozorování, co mě vedlo k odjezdu z chaty.

Výsledek? Od té doby jsem hlásil kam jedu, s kým jedu a kdy se asi vrátím. Takže si připomínám - byť mírně upravený - výrok jedinečného pana Menšíka: „Výprask v danou chvíli s patřičným vysvětlením zmůže víc než jak o tom půl roku planě plkat s odborníky.“

Vychováváme nedotknutelné děti pro budoucnost. Jen aby i ony to v té budoucnosti také tak řešily.

Pokud dotáhneme autorovu úvahu do konce, pak je možné, že v budoucnu budou muset všichni občané plánující děti podstoupit povinné školení zakončené zkouškou.

Kdo neprojde, nedostane tzv. "rozmnožovací certifikát", i když by se to mělo jmenovat jinak ...

Něco jako řidičský průkaz.

A abychom zůstaly u té dopravní analogie. Následně pak bude zaveden trvalý dohled na probíhající výchovu dětí rodiči - něco jako měření rychlosti, požití omamných prostředků atd.

Jen mi není jasné jak to jde dohromady s právem na soukromí, ale počítám, že to bude též ve jménu "správné věci" výrazně omezeno.

Uvidíme.

Podle mě přesně popisujete jeden z největších problémů dnešní Evropy.

Buď chceme malý stát a odpovědnost na jednotlivci – ale pak riskujeme scénář typu USA, kde i v „bezpečných“ čtvrtích potkáváte lidi pod drogami a bezdomovectví a kriminalita jsou prostě součást systému.

Nebo chceme „maminkovský“ stát, který nás před vším ochrání – a dostáváme dnešní EU. Nicméně je čím dál zřetelnější, že to žádný stát EU nezvládá.

Vaše příklady ukazují společný rys: zákony se dělají kvůli malé menšině extrémních případů, ale dopadají hlavně na normální většinu.

Zásadní otázka je kde končí právo menšiny na ochranu před většinou. Čím více odpovědnosti za nás převezme stát, tím méně svobody nám zůstane.

Zatím se nikomu nepodařilo najít stabilní rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a státem organizovaným sociálním systémem. Obávám se, že to ani není možné – a současný stav většiny států EU, včetně ČR, bohužel mnoho naděje neposkytuje. Uvidíme.

Tříleté dítě se nevytrhne z ruky ani náhodou, když nechcete, bioodpad vezme sběrný dvůr nebo ty větve nechat napřed uschnout, táborák ze suchých se může. To musel být strašlivý smrad všude z takového množství nařezaných čerstvých *zelených* větví, fujtajbl!

Poučení, že zamořit celé okolí větším množstvím smrdutého hustého bílého dýmu je v pořádku a poučení, že tříleté dítě se vám dokáže vytrhnout z ruky, vám mladší generace nikdy nezapomene.

Autor to velice zveličuje a přehání.