Žaluju na tento stát

Článek o nesmyslných nařízeních, která v tomto státě platí nebo v brzké době zřejmě platit budou. Zdaleka neobsahuje všechna nesmyslná nařízení.

Na Slovensku prý už je blahobyt. Lidí tam mají už všeho dost. Černý humor, to já můžu. Smích při něm krásně zamrzá. Slováků je mi upřímně líto. My na tom tak špatně snad ještě nejsme. Jsou ale situace, které mě přivádí k šílenství. O vybraných z nich se dnes zmíním.

Opravdu upřímně si myslím, že kdyby poslanci odjeli na nějaký vzdálený ostrov na dlouhodobou dovolenou, tak by se v této zemi žilo líp. Zákonodárná moc. Kouzelné slovní spojení, které způsobuje hluboké vrásky na nejednom českém čele. To, co z poslanců jednou za čas vypadne, je mnohdy tak nebetyčná pitomost, že zůstává rozum stát. Není se čemu divit. Je to jejich práce. Oni musí vykázat nějakou činnost. Jejich prací je schvalovat nové zákony a nařízení. A oni dělají to, co se od nich očekává. Vymýšlejí. Vymýšlejí a schvalují. Co na tom, že jsou to nesmysly. V bláhovém pohnutí mysli se domnívají, že vymyslí něco, co zlepší život občanům v tomto státě. Bůh ví, že se jim to až příliš často nedaří. Nebudu hovořit o poslancích evropských. Tam je to to samé v bledě modrém.

Příběh první

Maminka s tříletým chlapečkem prochází ulicemi města. Chlapeček je neposlušný. Nechce se držet maminčiny ruky. Co chvíli se vytrhne a vrhá se směrem k vozovce, na které se prohánějí auta jedno za druhým. Maminka je zoufalá. Ráda by chlapečkovi uštědřila několik výchovných plácnutí na zadek, aby se uklidnil. Má ale smůlu. V tomto státě by překročila zákon.

Příběh druhý

Majitel staršího statku, který zdědil po předcích, a který spoluvlastní se svou sestrou pečuje také o sad o velikosti cca 2000 m2. Ještě že má sestru a její rodinu. Na údržbu domu i tak rozsáhlého pozemku je zapotřebí co nejvíce rukou. Sám je správný hospodář. Pravidelně kosí a také pečuje o sad, který zde rostl dlouhou řádku let. Přistupuje k němu zodpovědně a každý rok velmi důkladně prořezává větve, tak aby sad dál plodil, a aby větve nepřekážely při kosení. Každý podzim v období vegetačního klidu je z toho pěkná hromada. Rád by je spálil tak, jako to činil každý rok. I svěží větve chytnou, když se udělá pořádný základ ohně ze suchého dřeva. Toho má ve stodole dostatek, takže není zdánlivě problém. To by ale nesměl žít v tomto státě. Tady je to zakázané. Osobně znám případ ze sousední vesnice, kdy k podobnému ohni dorazili policisté a pokutovali. Stálo to 2500,- Kč.

Příběh třetí (zatím imaginární)

Běžný řidič si před jízdou umístí svůj mobil do držáku. Používá navigaci a taky handsfree. To není problém. Většina dnešních rádii se bez problémů spáruje s mobilem, a tak není nutné držet mobil u ucha. Během jízdy si také rád pouští hudbu z mobilu. A tak za jízdy občas na mobil ťukne prsty, aby provedl požadovaný úkon. To je ale chyba. V brzké době tak pravděpodobně v tomto státě poruší zákon. Další nesmysl. Hned vedle mobilu má velký displej s infotainmentem, kde je nucen ovládat funkcionality, kterými je auto vybaveno.

Jak daleko to ještě půjde? Co všechno nám ještě zakážou? Je vůbec možné v tomto státě žít a nepřekračovat nějaký zákon?