Walter

Dnes to bude o konstruktérovi Jaroslavovi Walterovi. Nositel slavného jména, který výrazně přispěl k vývoji špičkových motocyklů značky ČZ.

Zakladatelem celé tradice byl Josef Walter (1873–1950). Začínal na přelomu století v malé dílně, vyráběl jízdní kola, motocykly a později velmi úspěšné motorové tříkolky. Už před první světovou válkou se Walterovy výrobky vyvážely a dosahovaly sportovních úspěchů. Z původní dílny nakonec vznikla známá jinonická automobilka Walter, která se později proslavila také výrobou leteckých motorů.

Josef Walter však svou původní firmu po sporech s novými akcionáři ve dvacátých letech opustil a začal znovu. V Košířích založil firmu na výrobu ozubených kol. A opět uspěl mimořádným způsobem. Ve druhé polovině dvacátých let vyráběl desítky tisíc ozubených kol ročně a podnik se stal jedním z nejvýznamnějších specializovaných výrobců tohoto druhu ve střední Evropě. Výrobky se vyvážely například do Polska, Bulharska, Jugoslávie a Rakouska.

Podnik postupně převzali jeho synové. V roce 1935 už byl Jaroslav Walter konstruktérem rodinné firmy, zatímco jeho bratr Jan zastával technické vedení.

A Jaroslava začaly stále více zajímat závodní motocykly.

Jaroslav Walter – konstruktér závodních motorů

Ještě před válkou Jaroslav Walter navrhoval závodní čtyřtaktní motory 250 a 350 cm³. Zajímavé je, že Walter nebyl zastáncem složitosti za každou cenu. Měl rád především jednoválcové čtyřtaktní závodní motory, které měly být výkonné, ale zároveň mechanicky robustní a dostupné i širšímu okruhu závodníků.

Po válce přišel zásadní zlom.

V roce 1948 byla rodinná firma Walter a synové znárodněna. Jan a Jaroslav Walterové následně odešli do ČZ Strakonice. Podle vzpomínek rodiny nebylo jejich postavení jednoduché; Jan Walter měl po znárodnění dokonce problém najít v Praze práci. Ve Strakonicích však o jejich technické schopnosti stáli. I když jeho postavení zde bylo poněkud zvláštní. Můj kamarád osmdesátiletý bývalý konstruktér z Tatry Kopřivnice mi popisoval, že jako bývalý kapitalista nesměl, jako ostatní konstruktéři, pracovat v kanceláři. Jeho rýsovací prkno mu umístili do prostor dílen.

Nicméně právě tady začíná jedna z nejzajímavějších kapitol historie ČZ.

ČZ–Walter

Jaroslav Walter dostal ve Strakonicích prostor pro závodní motocykly. Jeho předválečné konstrukce se staly základem poválečných závodních strojů.

Vznikly zejména ČZ–Walter 250 a 350 OHC – čtyřdobé jednoválcové závodní motocykly. U 250 měl motor objem 248 cm³, rozvod OHC a vačkový hřídel poháněný tzv. královskou hřídelí. Dobové varianty dávaly kolem 22–24 koní a dosahovaly rychlosti okolo 160 km/h, což bylo na začátku padesátých let velmi slušné.

Walter ale pokračoval dál. K 250 a 350 přibyla velmi zajímavá závodní 125 cm³ DOHC. Šlo už o technicky vyspělý čtyřtaktní jednoválec se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě a jejich pohonem královskou hřídelí.

A tady už se ČZ skutečně dostávala do mezinárodní společnosti.

Německý Motorrad například uvádí, že Walter od roku 1950 rozvíjel závodní 250 a 350 a v roce 1952 vytvořil nový DOHC motor 125 cm³. Při československé Grand Prix 1952 dokonce obsadili jezdci ČZ všechna tři místa na stupních vítězů. Další mezinárodní úspěch přišel například vítězstvím ve Švédsku v roce 1954.

V polovině padesátých let pracoval také na dalším vývoji 250. Vznikl mimo jiné typ ČZ 850 a později zcela nově konstruovaný typ 853. U závodních ČZ se postupně prosazovaly hlavy DOHC.

To je důležité pro pochopení tehdejší úrovně ČZ: nešlo o nějaké primitivní socialistické motocykly. Strakonický závodní vývoj se v padesátých letech technicky pohyboval na úrovni, která mohla soupeřit se západoevropskou konkurencí.

Například závodní ČZ–Walter 125 byla považována za konkurenta strojů značek MV Agusta, Mondial, Benelli či Ducati. V roce 1957 s ní František Bartoš obsadil celkově 9. místo v mistrovství světa silničních motocyklů třídy 125 cm³.

Walter nebyl jen konstruktér. Vychoval další konstruktéry

Možná ještě významnější je Walterův vliv na další generaci.

Například konstruktér Oldřich Kreuz, který se později významně podílel na vývoji závodních ČZ, označoval Waltera v podstatě za svého učitele. Některé Walterovy konstrukční principy přežily ve strakonických závodních motorech ještě dlouho poté. U slavného motoru ČZ 980 byla například převodovka a uložení klikového hřídele odvozeny od Walterovy silniční závodní konstrukce.

Walter přitom údajně neměl příliš rád motokros. Podle Kreuzovy vzpomínky říkal, že je těch motocyklů „škoda do bláta“. Jeho doménou byly především čistokrevné silniční závodní stroje.

Přesto se jeho konstrukční škola nepřímo propsala i do pozdějších motokrosových ČZ, které potom získaly skutečně fenomenální světovou pověst.

A ještě jedna pozoruhodná věc

Walterové se ve Strakonicích nedostali jen k československým motocyklům. Podle vzpomínek Walterovy rodiny připravovali Jan a Jaroslav také motocykly zahraničních závodníků. Dokonce vzniklo politicky velmi nepříjemné obvinění poté, co Belgičané na motocyklech připravených Walterovými porazili československé jezdce. Někdo tehdy Waltera obvinil, že Belgičanům úmyslně připravil lepší stroje.

To docela dobře vystihuje absurditu tehdejší doby.

Rodině vezmou továrnu. Zkušeného konstruktéra zaměstná státní podnik. On pro něj vytvoří motocykly schopné vítězit v mezinárodní konkurenci. A když na jeho dobře připraveném stroji vyhraje cizinec, konstruktér se může stát politicky podezřelým.

Jaroslav Walter je podle mě jedna z neprávem trochu zapomenutých postav československé techniky. Je mezi ním a jeho otcem Josefem krásná kontinuita: Josef Walter začal kolem roku 1900 s motocykly a vybudoval průmyslový podnik; Jaroslav o několik desetiletí později rodinnou konstruktérskou tradici přenesl do ČZ. A jeho žáci ji nesli dál.

Po příchodu do ČZ nebyl nějakým řadovým technikem. Jeho předválečné závodní konstrukce se staly základem poválečných ČZ-Walter 250 a 350 a později stál v čele vývoje závodních speciálů. Zdroje ho označují přímo za konstruktéra, který zásadně ovlivnil celou další strakonickou závodní školu.

A přitom byl z pohledu nového režimu člověkem se špatným „třídním původem“: syn továrníka, spolumajitel soukromého podniku a bývalý kapitalista. Vedení využilo jeho mimořádné schopnosti, ale současně ho režim demonstrativně držel společensky níž než „správné“ konstruktéry.

Je na tom navíc nádherný paradox. Člověk v montérkách někde u dílny mohl být lepším konstruktérem než mnozí lidé v bílých pláštích v konstrukční kanceláři.

A výsledky tomu odpovídaly. Walterovy stroje nebyly žádné domácí pokusy. ČZ-Walter 250 a 350 byly první významné československé poválečné silniční závodní speciály a vynikaly spolehlivostí. Jeho další vývoj nakonec vedl k takovým strojům, jako byla ČZ 250 typ 853, s níž František Bartoš v roce 1956 vyhrál mezinárodní závod v Salcburku a ČZ ji následně nasadila na Tourist Trophy na ostrově Man. Dobový význam těchto konstrukcí dokládá i dnešní hodnocení 250 DOHC jako stroje, který dokázal porážet tehdy špičkové NSU Sportmax.

Waltrův konstrukční vliv v ČZ byl dlouhodobý. Ještě v 60. letech působil jako hlavní konstruktér závodních speciálů a zabýval se i malými závodními motory.