Trampoty s peckami

Peckami myslím bezdrátová sluchátka připojená přes bluetooth s mobilem. S těmi si jejich uživatelé mohou docela užít. Ať už to chápete jakkoli.

Dá se říci, že jsem audiofil. Miluju vše, co má něco do činění s hudbou. Youtube, Spotify, Hi-fi věže, DVD, MP3, internet, koncerty, fesťáky, zpívání, tanec, … Prostě vše.

A tak jsem přivítal i nová sluchátka. Už se dávno nepřipojují pomocí drátu. Spojení je přes bluetooth. A mají překvapivě skvělý zvuk. I ty moje, která jsem koupil za pouhých 600 Kč. Aby vám tento výkvět techniky správně sloužil, musíte se s ním trochu zžít. Není to hned. Tak za prvé. Musí pevně sedět v uších. K tomu slouží různě veliké gumové koncovky, které musíte dobře vybrat. Nejde jen o to, že vám sluchátka budou vypadávat, nebo že budou hrát slabě. To samozřejmě také. Ono to ale má klíčový vliv na kvalitu zvuku. Proto to musí být absolutně přesné.

Další věc je ovládání. Ty moje se ovládají dotykem. Jedno pohlazení - zesílení zvuku. Delší dotyk - přeskočení na další skladbu. Ještě delší dotyk - vypnutí. Každé sluchátko zvlášť.

Chvilku to trvalo, ale nějak jsem to akceptoval. Zesílení zvuku a přeskakování písniček řeším přímo na mobilu. Je tam totiž prodleva a vy nevíte jestli jste se dotkl sluchátka přesně takovou dobu, jakou je zapotřebí.

Báječné historky zažívá s těmito sluchátky můj kamarád. Hned vám o nich napíšu.

Sluchátka mu neseděla v uších. A tak zde dal ty největší gumové nástavce, které doma našel. Ty co byly v balení nestačily. To, že jsou koncovky větší než dodané výrobcem má za následek jednu fatální chybu.

Součástí sluchátek je krabička, která funguje jako nabíjecí stanice. Po uložení zde se sluchátka odpojí od mobilu. No a to je ten problém. Sluchátka zde dobře nesedí. Díky velkým gumovým koncovkám odskakují a z krabičky se odpojují. V tom okamžiku se automaticky spojí s mobilem.

Umíte si jistě představit, jak v okamžiku, kdy máte důležitý hovor se zákazníkem a zvuk z mikrofonu se přepne do sluchátek v batohu. Rázem nic neslyšíte a spojení je u konce.

Stejné to je při jízdě v autě. Kolega je správný řidič. Má rádio s hands free spárováno s mobilem. Nechce přece platit pokutu za telefonování. Ty jsou mimochodem dnes dost mastné. A tak si jede krajinou. Někdo mu zavolá, on to vezme, povídají si a zničehonic ticho. To se právě připojila sluchátka, která při projetí po nějaké nerovnosti, odskočila ze své stanice a z batohu umístěného v kufru vyslala svůj signál. Od té chvíle už si nezavoláte.

Výše zmíněné ovládání dotykem kolegovi vadí tak, že výslovně vyžadoval, aby nová sluchátka měla hardwarové tlačítko.

Největší komedie byla, když mi popisoval, kolikrát již sluchátka hledal po tom, co mu někam zapadla.

Kamarád je velký sportovec. Běhá, chodí dlouhé treky po horách, jezdí na silničním i horském kole. Taky jezdí na kajaku, ale tam asi hudbu neposlouchá. Ve všech ostatních uvedených případech ano.

Několikrát již jel na kole a pecka mu z ucha vypadla. V rychlosti se ohlédne a vidí ji jak odskakuje po cestě a přistane v příkopu. Nezbývá než zastavit a hledat. Ono je to dost malé zařízení. Najít ho není jednoduché.

Jednou. To šel pozdě v noci z hospody. I tehdy poslouchal hudbu. Je totiž ještě větší audiofil než jsem já.

Sluchátko mu vypadlo z ucha zrovna ve chvíli, kdy se chtěl podivat na mobil, kolik je hodin. Dopadlo tak nešťastně na displej, že pohyb ruky zapůsobil, že se z mobilu stala pingpongová pálka a sluchátko odrazila, jako by to byl celuloidový míček.

A tak tam stál uprostřed noci a nevěděl, jestli má brečet, nebo se smát. Rozsvítil lampičku na mobilu a začal hledat. Na takovém trávníku na sídlišti to není jistě nic jednoduchého. Několikrát se zaradoval. Jaké bylo jeho zklamání, když místo sluchátka držel v ruce psí trus. A tak se nevzdával a trpělivě prohmatával terén od půl jedné do půl druhé v noci. Pak to vzdal a šel bez úspěchu domů.

Ráno si nařídil budík o něco dřív a šel se na místo znovu podívat. To bylo radosti, když po chvilce pecku našel.

Mrkněte i na moje starší články.