Tata 78

Jsou lidé, kteří ve vašem životě nestojí v popředí. Nemají potřebu být slyšet, vidět, obdivováni. A přesto, nebo právě proto, tvoří to nejpevnější, co v životě máte.

Můj otec slaví 78 let.

Když se ohlédnu zpátky, nevybavují se mi velká gesta. Nevybavují se mi chvíle, kdy by okázale ukazoval, co všechno dokázal nebo co všechno pro druhé udělal. A při tom to nebyly drobnosti.

Nikdy jsem neměl pocit, že by mě vychovával slovy. Spíš příkladem. A ten se nedá obejít ani zapomenout.

Až s odstupem člověk pochopí, co všechno se v takové „obyčejnosti“ skrývá. Kolik síly je v trpělivosti. Kolik odvahy v tom vydržet. Kolik lásky v tom, že se o ní nemluví.

Dnes se hodně mluví o úspěchu. O tom, kdo co dokázal, kam se dostal, co všechno má. Nebo to může být Úspěch být pro druhé jistotou, aniž by o tom člověk musel mluvit.

A právě tohle je pro mě můj otec.

Nechci dnes vyjmenovávat, co všechno pro mě udělal. Možná právě proto, že to nejdůležitější se vyjmenovat nedá.

Ale vím jedno: když člověk vyrůstá vedle někoho, kdo stojí pevně, naučí se časem stát taky.

Taťkův život byl vždy pestrý. Vyrostl na menším statku, kde pomáhal s péčí o hospodárku. Rodiče byli hudebně založeni, a tak není divu, že i on propadl hudbě. Umí hrát na několik nástrojů a nádherně zpívat. Hudba byla po celý život jeho velkým koníčkem. Který mu ale nijak nebránil v tom, aby byl úspěšný i po profesní stránce. Už na průmyslové škole se projevoval jako zdatný technik. Ve školní soutěži získal tehdy třetí místo za výrobu víceúčelového stroje (hoblovka, pásová pila, cirkulárka a soustruh v jednom). V JZD to dotáhl na vedoucího údržby, kde řídil kolektiv 40 pracovníků. Typické pro něj vždy bylo následující. Kromě organizační práce zasahoval do vlastního technického řešení zakázek a podával různé zlepšovací návrhy.

Kapitalismus jej nezaskočil. Založil firmu a přeorientoval se na správu bytů. I zde byl úspěšný. Typické v tomto období bylo, že se nechoval nadřazeně, i když by jako schopný podnikatel mohl. Pracovníkům zajišťoval zakázky, vyřizoval povolení a osobně dovážel potřebný materiál až pod ruku. Drobné opravy řešil sám. Nebylo výjimkou, když přišel do bytu rozpohybovat zatuhlý ventil na radiátoru nebo, a to už je o něco pikantnější, pomohl pomocí vývěvy pročistit ucpaný záchod. V obou případech si za tuto práci nebral často žádné peníze. Když se dotyční dotazovali na odměnu vždy jen řekl „já nejsem instalatér, já jsem režijní pracovník.“

S manželkou postavili ještě za socialismu svépomocí dům. Když jste začínali tenkrát stavět, museli jste nejdřív vyrobit potřebné stroje. A tak vyrobíl míchačku na beton, hoblovku, velkou cilkulárku, později další užitečné stroje do dílny. A pak se dali do díla. Vznikl prostorný překrásný dvougenerační dům, ve kterém společně bydlíme dodnes.

Otec prodělal mnoho nemocí, o kterých se mi příliš psát nechce. Jen podotknu, že jim vzdoruje více než statečně.

Otec společně s mou matkou mi v životě strašně moc dali a v různých situacích velmi pomohli. V těch těžkých, které mi život přinesl, ale i v těch běžných, kterých bylo nespočet.

A jejich podpora ani v jejich pozdním věku nekončí, pomáhají mi stále.

Tati, přeju Ti k Tvým 78. narozeninám hlavně zdraví. A taky to, aby sis byl vědom toho, co jsi do světa poslal, i když jsi o tom nikdy nemluvil.

Já to vím.