Taky hledáte chybu vždy jen u sebe?

Jsou lidé, kteří v každém konfliktu automaticky hledají chybu především u sebe. Ne proto, že by byli slabí nebo si nevážili sami sebe, ale proto, že jsou citliví, empatičtí a chtějí žít v souladu s ostatními.

Přesně taková je i moje žena. Vždy se snaží být milá, ohleduplná, vstřícná a připravená pomoci. A když dojde ke sporu, první otázka, kterou si položí, zní: „Co jsem udělala špatně?“

Takový přístup je vzácný. A také velmi zranitelný.

Problém nastává ve chvíli, kdy se tito lidé střetnou s někým, kdo stejnou míru slušnosti a empatie nesdílí. Jsou lidé neuctiví, hrubí, bezohlední, někdy dokonce zlí. Konflikt s nimi není dialogem, ale nárazem do zdi. A právě tehdy bývají hodní lidé nejvíc zraněni.

Moje žena si takové střety bere hluboce k srdci. Neuctivost druhých ji bolí, protože si neumí představit, že by se sama chovala podobně. A tak znovu a znovu hledá chybu v sobě, i když tam často žádná není.

Jak se obrnit a ochránit si vlastní auru

Je těžké se obrnit před lidmi, kteří nám znepříjemňují život. Před těmi, kteří kritizují bez důvodu, pomlouvají, shazují nebo si léčí vlastní frustraci na ostatních. Přesto je to nutné. Ne kvůli nim, ale kvůli sobě.

Ochránit si svou „auru“, svou vnitřní rovnováhu, není sobecké. Je to forma duševní hygieny. Pokud dovolíme, aby každý nevyžádaný útok narušil naši psychiku, brzy ztratíme energii, radost i chuť být tím dobrým člověkem, jakým jsme.

Hodní lidé a jejich slabina

Mnozí poctiví a hodní lidé nesnesou představu, že by o nich někdo mohl říct křivé slovo. Záleží jim na dobré pověsti, na tom, jak působí na ostatní. A podle toho se také chovají – jsou slušní, pozorní, korektní za všech okolností.

Jenže realita je taková, že ani tohle není záruka. I ten nejslušnější člověk může být pomluven. I ten nejčestnější může být zraněn. A často právě těmi, kteří sami se sebou nejsou v míru.

Všem se zalíbit nelze

Jedna z nejtěžších, ale zároveň nejvíce osvobozujících životních lekcí zní: nelze se zalíbit všem. A čím dříve to přijmeme, tím lépe pro naši duši.

Hodní lidé by si měli dovolit nebýt dokonalí v očích všech. Měli by přijmout, že cizí zlost, závist nebo hloupost nejsou jejich odpovědností. A že někdy je nejlepší obranou nadhled.

Já sám si v takových chvílích pomáhám jedním úslovím, které používám docela často:

„Když mě pomluví idiot, tak je to vlastně pochvala.“

Zní to drsně, ale je v tom kus pravdy. Ne každá kritika má hodnotu. Ne každý názor si zaslouží naši pozornost. A ne každý konflikt je třeba prožít až do hloubky.

Možná bychom se všichni, a zejména ti hodní a citliví, měli učit méně se obviňovat a více chránit. Protože dobrota není slabost. Slabostí je jen to, když si ji necháme vzít.