Stolaři a čalouníci

Pamatuje si někdo z vás na firmu Stolaři a čalouníci? Za socialismu a ještě nějakou dobu po revoluci to byla známá firma z Frýdku-Místku, která vyráběla kvalitní nábytek.

Její výrobky se prodávaly po celé republice a nepochybuji o tom, že putovaly i do zahraničí.

Nejslavnější byly jejich nábytkové stěny. Dnes už je mnozí považují za přežitek, ale v tehdejší době představovaly vrchol moderního bydlení. Celá jedna stěna obývacího pokoje byla sestavena z modulárních skříněk, které do sebe dokonale zapadaly. Přesně tak, jak to bylo za socialismu trendem.

I my jsme po rodičích takovou nábytkovou stěnu zdědili. Několik skříněk nám ale chybělo. Dnes by člověk něco podobného řešil nejspíš nákupem úplně nové sestavy. Tehdy to bylo jinak. Výrobní program firmy se po dlouhá léta téměř neměnil, a tak nám ochotně vyrobili chybějící díly přesně podle původního provedení. Nábytek namořili podle původní předlohy a rozdíl mezi starými a novými skříňkami je dodnes téměř nepoznatelný.

Od té doby uplynulo téměř třicet let a tento nábytek je stále ozdobou našeho obývacího pokoje.

Nezůstalo ale jen u toho. Podle mého vlastního návrhu mi vyrobili také televizní stolek. Potřeboval jsem do něj umístit komponenty tehdejší hi-fi věže, a žádný sériově vyráběný nábytek mi nevyhovoval. Vyrobili přesně to, co jsem si nakreslil. Perfektně to dodnes ladí se zbytkem sestavy. Stálo to osm tisíc korun, což tehdy nebyla malá částka, ale nikdy jsem těch peněz nelitoval.

O několik let později firma zkrachovala.

Podobný typ poctivého nábytku přestal být žádaný. Jeho výroba byla drahá a na trhu se začaly objevovat mnohem levnější alternativy. Ty nakonec zvítězily a v podstatě dominují dodnes.

Je zajímavé, že původní nábytek od Stolařů a čalouníků byl také vyroben převážně z dřevotřísky, stejně jako většina dnešního nábytku. Rozdíl byl ale v detailech. Hrany byly opatřeny masivními zaoblenými dřevěnými lištami, nikoliv tenkou nalepenou páskou. Povrchy byly pokryty pravou dřevěnou dýhou, nikoliv fólií s imitací dřeva. Když se na takový kus nábytku podíváte i po třiceti letech, pořád působí důstojně.

Uvědomuji si, že možná zním jako staromilec.

Dnešní designové, minimalistické, hranaté a ostře řezané nábytkové kostky mě jednoduše neoslovují. Chápu, že mají své příznivce a že odrážejí současný vkus. Mně ale chybí jejich duše. Mám rád nábytek, který působí teple, přirozeně a poctivě. Nábytek, který není určen na deset let, ale klidně na celý život.

Móda se ale neustále mění. To, co bylo včera považováno za zastaralé, se může zítra stát znovu vyhledávaným. Možná jednou lidé opět začnou dávat přednost kvalitě před co nejnižší cenou. Možná se znovu objeví poptávka po poctivé truhlářské práci.

A kdo ví? Třeba se jednou na trhu objeví noví Stolaři a čalouníci.