Smrt na traktoriádě

Tímto článkem reaguju na událost, která se nedávno stala. Na traktoriádě někde v Čechách spadl z traktoru malý chlapec a otec ho přejel.

Sám jsem se několikrát se svým synem traktoriády zúčastnil, a tak je mi toto prostředí dobře známo.

Traktoriády se těší velkému zájmu. Konkrétní podmínky závodu bývají různé. Součastí bývají spanilé jízdy, jízdy zručnosti, závod na čas, překonávání blátivých brodů, apod.

My jsme se zúčastnili poprvé, když bylo synovi třináct. Vymohl jsem si u pořadatelů, aby syn mohl řídit traktůrek, který kdysi postavil můj otec. Jedná se o jakési golfové vozítko s motorem z jawy 250. Foto přikládám. Nejezdí příliš rychle a vůle v řízení je tak veliká, že by to ani nebylo vhodné. Přesto jsme si to užili. Předvedli jsme obecenstvu náš stroj a pro třináctiletého chlapce to byl jistě zážitek projet trať s několika zatáčkami, kopečky, prohlubněmi a vodním příkopem.

Zúčastnili jsme se pak ještě dvakrát s obdobným strojem. Ten byl od strejdy taky s motorem z jawy 250. Taky přikládám. Dojížděli jsme zpravidla mezi posledními. To nám ale nijak nevadilo.

Když pak chlapec dospěl, už nás podobný druh zábavy přestal zajímat. A taky, a teď se teprve dostávám k hlavnímu tématu, forma, jakou traktoriáda má, mě neoslovuje.

Místo přehlídky domácích pomocníků se zde prezentují závodní speciály, které jsou postaveny za jediným účelem. Být co nejrychlejší.

Vznikají tak závody nebezpečně rychlých strojů, jejichž výroba není řízena žádnými předpisy. Také traktoriáda jako taková není řízena žádnými bezpečnostními opatřeními. Už dávno jsem si říkal, že to smrdí průserem. Bylo otázkou času, kdy se něco stane. Diváci jsou blízko. Co kdyby selhaly brzdy, upadlo kolo, …

Přál bych si, aby se na traktoriádách přestala řešit rychlost. Ať je to přehlídka staré nebo i nové techniky, dovedností stavitelů traktorů a třeba i řidičů (třeba i mladých proč ne) při dovednostních soutěžích. Ale na rychlostní závody prosím zapomeňte.