Rozhodnost

Jednou z vlastností, které si na lidech nejvíce cením, je rozhodnost. Nemyslím tím bezhlavost nebo tvrdohlavost. Mám na mysli schopnost zvážit situaci, převzít odpovědnost a rozhodnout se. A pokud možno včas.

U svých blízkých tuto vlastnost vyžaduji.

Během vysokoškolského studia jsem absolvoval předmět Rozhodování manažera. Dodnes si z něj pamatuji jednoduchý princip. Nejprve si stanovíte rozhodovací kritéria, každému přiřadíte určitou váhu podle jeho důležitosti a jednotlivé varianty podle těchto kritérií ohodnotíte. Nakonec sečtete výsledky a vyberete tu nejlepší možnost.

Stejným způsobem se dá rozhodovat o koupi ledničky, automobilu nebo třeba nového informačního systému. U větších investic je takový postup velmi užitečný, protože omezuje vliv emocí a nutí člověka přemýšlet systematicky.

V běžném životě ale na podobné tabulky nemáme čas. Většinu rozhodnutí děláme intuitivně. Zvážíme pro a proti a rozhodneme se.

A právě zde podle mě vzniká největší problém.

Rozhodnout se totiž znamená převzít odpovědnost. Když se rozhodnutí nepovede, můžeme si vyčítat, že jsme zvolili špatně. Mnoho lidí se proto rozhodování podvědomě vyhýbá. Jenže i odkládání rozhodnutí má své důsledky. Často horší než samotné špatné rozhodnutí.

S tímto se setkáváme i u nás doma. Mnozí z mých nejdražších z mého okolí jsou velmi nerozhodní. Pořád své rozhodnutí odkládají a váhají. A já nevím nad čím. Hledají jistotu, kterou jim nikdo dát nemůže. A i když rozhodnutí udělají, vrací se k němu a zvažují, zda by nebylo lepší rozhodnout jinak.

Celý problém pak není ani tak v tom, jak rozhodnou, ale za jak dlouho se rozhodne. A hlavně v tom, že se svým rozhodnutím nedokáží vnitřně smířit.

Přitom existuje skupina lidí, která rozhodování zvládá naprosto přirozeně. A ty bychom si měli vzít za vzor. Jsou to dobří řidiči.

Při jízdě není čas dlouze přemýšlet. Potřebujete přejet do jiného jízdního pruhu. Zapnete směrovku a dáte ostatním jasně najevo svůj úmysl. Řidič vedle vás buď zrychlí, zpomalí, nebo pokračuje stejnou rychlostí. Vy během několika vteřin situaci vyhodnotíte a zareagujete. Zařadíte se před něj, za něj, nebo počkáte na další příležitost.

Nikdo se uprostřed dálnice nezastaví jen proto, že si není jistý.

Řidiči neustále vyhodnocují situaci, přijímají odpovědnost za svá rozhodnutí a jednají rychle, ale zároveň ohleduplně a předvídatelně. Právě díky tomu doprava funguje.

Myslím si, že podobně bychom měli přistupovat i k běžným životním situacím. Samozřejmě nemluvím o rozhodnutích, která mohou zásadně ovlivnit celý život. Tam je správné si vše dobře promyslet a klidně použít i manažerské metody rozhodování.

U většiny každodenních rozhodnutí je ale mnohem důležitější rozhodnout se včas než hledat neexistující dokonalou variantu.

Protože dokonalé rozhodnutí často neexistuje.

Existuje zpravidla pouze rozhodnutí, za kterým si člověk dokáže stát.