Robert Šlachta - Když poctivost nestačí

Dnes to bude o člověku, kterému velmi fandím. Myslím, že si zaslouží mnohem více pozornosti, než se mu dostává. Rád bych jej viděl v nějaké veřejné funkci, kde by mohl být našemu státu velmi prospěšný.

Robert Šlachta je zvláštní úkaz na české politické scéně. Mnozí ho obdivují pro jeho poctivost, neústupnost a tah na branku. Paradoxem ale je, že právě tato poctivost mu zřejmě zavřela dveře ke všem možným koaličním partnerům. Jakoby oni sami totiž poctiví příliš nebyli. Nikdo o něj nejeví skutečný zájem. A možná ze stejného důvodu nejeví ani zájem on o ně.

To neplatí o jeho spolustranících. Těch má kolem sebe dostatek. Schopné odborně zdatné lidi, kteří za ním stojí a sdílejí jeho představu o čisté a funkční politice. Jenže ani to nestačilo. Ve volbách jeho Přísaha propadla. Lidé sice často říkají, že by chtěli slušné a pracovité politiky, ale v praxi dávají hlas stranám, u nichž mají „jistotu“, že uspějí. Přísaha se jim možná zdála sympatická, ale ne „volitelná“.

Měl jsem možnost se s Robertem osobně setkat. Je z těch lidí, kteří si s vámi bez rozpaků tykají. Nepůsobí odtažitě ani povýšeně. Dá se říct, že doslova propadl touze po veřejném blahu. Nejradši by pro lidi i dýchal. Jenže právě to ho, myslím, stojí osobní život. Veškerý volný čas věnuje práci nebo sportu. Moc prostoru na něco jiného mu zřejmě nezbývá.

Je to asi zvyk z dob, kdy byl šéfem protimafiánského útvaru. Už tehdy pracoval na víc než sto procent. Bez rodiny. Obyčejný člověk musí mít pro takové nasazení respekt. Šlachtův boj ale stále víc připomíná pověstného Dona Quijota, který bojuje s větrnými mlýny.

Snad mu po volbách přece jen nějaké finanční zdroje zbyly. Jsem si jistý, že je využije smysluplně. K tomu, aby dál upozorňoval na nepravosti a pokoušel se působit alespoň v zákulisí. Doufejme, že mu na to síly i prostředky vydrží.