Projev o Jarkovi Wojnarovi

Článek určený k představení knihy Moje cesta k lepšímu zdraví od Jarka Wojnara, který překonal řadu nemocí, z nichž nejvážnější je asi roztroušená skleróza. Knihu lze objednat v knihkupectví Kapitola Frýdek-Místek.

Jarka Wojnara znám léta. Je o generaci starší a je to v prvé řadě přítel mých rodičů. Jako zedník kdysi pomáhal stavět náš dům. Pak pracoval pod vedením mého otce, a to i v době kdy byl nemocný.

Sblížili jsme se tehdy, když jsem začal mít zdravotní problémy a vyhledával jsem pomoc. Tenkrát jsem zavítal do cvičebního kurzu, který vede a kam již patnáct let i se svou manželkou docházím. Nakonec zde od letoška i já působím jako cvičitel, Jarkův náhradník.

Znám Jarkův příběh podrobně, a tak zde mohu o něm fundovaně krátce a stručně pohovořit.

Rád bych vám ho přiblížil.

Jeho potíže začaly úrazem v mládí, kdy spadl na stavbě z lešení rozkrokem na lešeňovou trubku a utrpěl velmi devastující zranění, která ho na dlouho dobu upoutala na lůžko.

Poté co se zotavil, nepolevil ve vysokém tempu v jakém žil. To osobně já považuji za příčinu jeho následujících nemocí. Roztroušenou sklerózou jakoby mu tělo chtělo říct: „Dost, takto dál žít nemůžeš.“ Víte jak v té době žil? Nezdravě. Přepínal se. Zednická práce je náročná. Po šichtě si stavěl svůj dům a navíc chodil na výpomoc i k ostatním. A tak se to stalo. V 35ti letech začala jeho anabáze souboje s vážnou nemocí. Nejdříve mu začaly ochabovat prsty na rukou. A tak se rozhodl, že prsty bude trénovat. Naučil se plést vrbové metly a košíky z proutí. Na jeho první výtvory si pamatuju. Měli jsme jich několik doma. Funkční, ale na krásu to moc nebylo. Postupně se vypracoval a v pletení košíků začal závodit jako reprezentant České republiky na abilympiádách (závodech určených pro tělesné postižené). U nás i v cizině (Japonsku, Koreji, Francii,...).

Přišly další neduhy. Celkové ochabování těla a neschopnost chodit bez berlí. Jarek začal cvičit. Jako houba nasával instrukce od různých cvičitelů, rehabilitačních pracovníků a lékařů. Hodiny a hodiny denně. Časem si začal přidávat vlastní cviky.

Studoval Jógu i další východní směry. Zabýval se duchovní a duševní otázkou cvičení. „Jednu dobu jsem dělal jenom jógu. Dělal jsem to poctivě. Změnil styl života, jedl hlavně rýži a prováděl jogové pozice. Po pár letech jsem vše zacvičil. Dokázal jsem si dát nohu za krk. Ale co naplat. Berlí mě to nezbavilo. Musel jsem začít hledat něco jiného.“ říká o sobě sám Jarek.

Ve cvičení nepolevil, jen si cviky upravil. Hodně mu například pomohla jedna rehabilitační sestra. Ta mu řekla: „Lehněte si na břicho pokrčte jednu nohu. Zatněte levou půlku hýždí a pravou nechte volně. Pak nohu zvedněte. „Jak si to představujete: Zatněte jen půlku hýždí? To přece nejde,“ říká Jarek. „Až to dokážete a zvládnete obsluhovat své svalové partie takto odděleně, dokážete tělo připravit k chůzi.“

A tak léta plynula. V souboji s nemocí Jarek nepolevil ani chvilku. Před dvaceti lety ještě stále chodící o berlích začal sám předcvičovat pro seniory v Palkovicích a na různých zdravotních zařízeních.

Trvalo 25 let než se berlí zcela zbavil. A dnes je mu 73 a jeho kondice je neuvěřitelná. 100 km za den ujede na kole jako nic. O generaci mladší kamarádi mu stíhají jen stěží. Běhá a plave v přehradě Olešná i v době, kdy zdaleka nemá komfortních 27 stupňů.

Až v jeho knížce (pokud si ji koupíte) uvidíte fotky Jarka z Rozsútce nebo lyžování v Alpách nezapomeňte, že za tím stojí 25 let života o berlích a tisíce hodin cvičení.

Má za sebou velmi pestrou paletu chorob a úrazů. Jen u roztroušené sklerózy to nezústalo. Přidala se borelióza, revmatické problémy, aj. Jednou upadl na rehabilitacích při vodoléčbě na zem. Zničehonic omdlel. Vytloukl si všechny zuby a zlomil nosní přepážku, díky čemuž nadobro ztratil čich. No a následně zažil klinickou smrt.

Vidíte, že v životě musel překonat mnoho překážek. A dnes? Dokonce neužívá ani žádné léky.

Jarek také v pětašedesáti začínal objevovat beskydský kraj, ve kterém žije. Teprve tehdy byl fyzicky schopen vystoupat na vrcholy Smrk, Ondřejník, Javorový, Prašivá a ostatní. Dřív je neznal, protože byl v mládí zaneprázdněný a pak dlouho nemocný.

Teď bych rád velmi fundovaně pohovořil o tom jak cvičení pod Jarkovým vedením vypadá.

Sám jsem prošel těžkou dysbalancí páteře a mám i psychickou diagnózu - bipolární poruchu. S tím vším mi Jarek velmi pomohl.

První věc, kterou mě Jarek naučil, byla ta nejdůležitější. Naučil mě, jak se má správně cvičit. Toto si prosím zapamatujte. Není důležité, co cvičíte. Každý si najde to, co mu vyhovuje a vybere si tu svou cestu. Mnohem důležitější je, jak cvičíte. Bez správného přístupu se může snadno stát, že provádíte jen mrtvé pohyby, které vám nic nedají.

Ukázal mi, jak to udělat, aby po celodenní dřině unavený a často vystresovaný člověk, který přijde do cvičení se ještě donutil k dalšímu pohybu a dokonce dosáhl něčeho neuvěřitelného. Nejen že mu už žádná další energie cvičením neubude. Ona dokonce vzniká a po cvičení se cítí jako by se vrátil z lázní. Osvěžený, uvolněný, protažený, zrelaxovaný. Někdy jsem po něm tak nabuzený, že v noci špatně spím.

Cvičení nesmíte dělat, jak se u nás na Moravě hezky říká tzv. „na silu“. Jen proto, že musíte. Ne. Musíte v něm najít zalíbení. Jinak to nejde. Musíte být na své tělo vnímaví. Nejít za hranice bolesti. Umět ho správně uvolnit, prodýchat.

Cviky je nutné správně poskládat. Postupně zapojovat jednotlivé partie. Střídat cviky posilovací, protahovací, uvolňovací. Vše proložit krátkým odpočinkem.

Z toho, co cvičíme bych vypíchl třeba jeden skvělý cvik na krční páteř. Okamžitě uleví a celkově narovnává a zpevňuje.

Dále bezvadný cvik zaměřený masáž srdce a plic, díky kterému (vlivem mé špatné životosprávy) jsem se přestal zadýchávat do schodů.

Nebo úžasný cvik hlazení ucha, kdy napnete tělo jako luk a protáhnete posturální svaly, které jsou velmi zatuhlé.

A mnoho dalších.

Po hodině cvičení přichází relaxace. I to je umění. Vypnout, oprostit se od každodenního stresu a prodýchat celé tělo.

Součástí cvičení bývá také vložka zabývající se akupresurou. Mačkáme si různé tlakové body stimulující rozličné orgány v našem těle.

No a na závěr Čchi-kung. Neboli Osm kusů brokátu, které díky Jarkovi plně ovládám, a které si také plně užívám. Však nám Jarek při jejich provádění často opakuje:

„Toto byl počátek velmi výrazného zlepšování mého zdravotního stavu“

Snad jsem vám alespoň trochu přiblížil to, jak komplexní Jarkovo cvičení je.

Jarek je úžasná osobnost. Ne nadarmo si jej sdružení ROSka vyžádala, aby přednesl svůj příběh na mezinárodním setkání financovaným Bruselem.

PS: Sám na sobě pozoruji jev, který nastal i u Jarka. Díky pravidelnému cvičení dochází v člověku k různým změnám. Fyzickým i psychickým. Dojde k jakémusi uvolnění potenciálu, který v člověku dřímá. To se ve finále může projevit různým způsobem. Jarek začal v dosti pozdním věku malovat. Nechci úroveň jeho maleb nějak hodnotit. Něco se mi líbí víc, něco míň. Když se ale podíváte na obraz tvořící přebal jeho knihy, myslím že se shodnem, že ten se mu povedl.