Proč mi vadí, že zlevnila energie

Protože ji mám zafixovanou. To je snad jasné. Stejně jako drtivá většina populace. Málokdo má cenu na dobu neurčitou. Ti, kterým zrovna končí fixace, se radují. My ostatní pláčem.

Taky řešíte dodavatele energií? Ceny jsou strašné co? Radost z toho mají snad jen manažeři ČEZu. Ti se nám všem smějí, zatímco my pláčem. Jsem ekonom, přesto nechápu jak je možné, že výrobní cena je na mizivém procentu ceny prodejní. Osmdesát miliard zisku, který platí každý občan tohoto státu ze svých kapes. Hnus.

A to není zdaleka vše. Trh s energiemi to je kapitola sama pro sebe. Je to něco s čím se smiřuju jen velmi těžce. Něco tak odporného, že se mi z toho zvedá žaludek. Je známo, že jsem psychicky nemocný člověk. Jen s velkými obtížemi řešení energetických otázek zvládám bez zvýšených dávek léků. Těžce se bráním vysokému stresu a jen s vypětím všech sil dokážu situaci zvládnout a nepropadnout do hlubokých depresí.

Co mi na energetickém trhu vadí? Fixace, prolongace, ceny na dobu neurčitou, spotové ceny, nejistota, naprosto nerovný přístup. Prostě vše, co s tím souvisí. Je to špína nejvyššího kalibru.

Když před lety tento systém vznikal, už tehdy jsem nechápal v čem spočívá jeho výhoda. Cena energie bude nižší, když bude na trhu několik dodavatelů? Zatímco tenkrát, když byla cena diktovaná státem, tak je automaticky vysoká? U jiných produktů, takových které jsou vyráběny nějakými továrnami, význam konkurenčního prostředí chápu. Výrobci se musí snažit, aby byli konkurenceschopní, a tak se na trhu cena ustálí v nejnižší možné míře.

Ale u energie? U elektřiny je výrobce jen jeden a plyn nakupujeme pro celý stát jako balík. Jaká je tady konkurence? Kde jsou ti různí dodavatelé, kteří se budou snažit, aby jejich cena byla co nejnižší? Nikde.

Byla vytvořená umělá síť obchodníků, které musíme zaplatit. Už neplatíme výrobní cenu opatřenou prodejní marží výrobce. Platíme tučnou obchodní marži. A jelikož jsme ceny navázali na burzu, na níž se s cenami obchoduje, platíme ceny, které se toto burzou řídí. Podrobnosti neznám a nechápu. Jsem jen synek z dědiny a mám jenom dvě maturity a jeden vysokoškolský titul. Možná bych měl zvážit jeho vrácení, protože to mi hlava fakt nebere.

To, co se děje, když řešíte podpis nové smlouvy na dodávku elektřiny nebo plynu, to je něco, co může způsobit vážné zdravotní problémy. Srdeční kolaps není výjimkou. Vzduchem totiž létají desítky tisíc, které můžete velmi snadno prodělat, když něco zanedbáte, nebo si nepohlídáte.

Asi jste již sami zažili ten odporný proces vyjedávání o ceně. Nejnižší nabídková cena se nedostaví automaticky. Musíte přijít s podepsanou smlouvou od jiného dodavatele, pak vám sníží cenu i váš stávající dodavatel. Musíte to prostě hrát na dvě strany a asertivně přislíbit spolupráci na více místech. S tím mám já osobně celkem problém.

A co nás čeká dál? Důsledné hlídání termínu, kdy smlouvu podepisujete. Máté smlouvu na dobu určitou tak jako většina lidí? Tak musíte dva až tři měsíce před ukončením platnosti začít situaci řešit a připravovat smlouvu novou. Já jsem to jednou prošvih. A víte proč? Protože mi na Ušetřeno.cz (internetový obchodník) řekli, že výpovědní lhůta smlouvy je 30 dní (nebo to bylo 20 dní, to už nevím) před uplynutím smlouvy. Přičemž se lhůta počítá od prvního dne následujícího měsíce po měsíci, ve kterém byla výpověď podána. Stávající dodavatel mi ale sdělil, že lhůta se počítá ode dne, kdy smlouva vyprší. To je diametrálně odlišná situace. Nejlepší by bylo, kdybych si to ověřil přímo v zákoně a dával si na termíny pozor. Jasně. Měl bych být poloviční právník, který zákony vč. jejich neustálých změn neustále sleduje, abych to zvládal.

Kdo to má uhlídat? Jedna smlouva je na dva roky. Další smlouva je na rok a půl. Třetí smlouva do konce roku 2025. Čtvrtá smlouva nevím do kdy. Pátá smlouva, šestá smlouva a další ani nemluvě. Spoluvlastním totiž několik nemovitostí. Obdobná pravidla navíc platí pro dodavatele telefonních služeb a internetu.

A když to neuhlídáte, tak přijde trest. Prolongace. Ceny, které vám dodavatel napaří, nejsou vyšší jen o pár procent. Jsou to desítky procent až téměř dvojnásobek, takovou mám zkušenost.

Prý se můžeme sami rozhodovat a vybírat si, jakou smlouvu uzavřeme. Kdo má ale vědět, jestli je lepší ceny fixovat, nebo mít smlouvu na neurčito? Zpravidla nikdo. Každopádně si za své rozhodnutí můžeme sami. To je ale dost velký psychický tlak nemyslíte? Co když se rozhodnu špatně? Budu platit víc, než bych musel. Sám to zvládám jen s obtížemi.

Tak to je ten tržní systém, který jsme si zde vyrobili. Když nám ho zaváděli, bylo to proto, abychom za energie platili všichni bez rozdílu tu nejnižší možnou cenu. A výsledek? Opravdové energetické peklo.