Příběh vzniku velké lásky

Bylo mi devatenáct a jí šestnáct. Před třiceti čtyřmi lety se začal příběh velké lásky, který dodnes neskončil. Dnes se dozvíte, jak to celé začalo. Bylo to docela dobrodružné, a tak doufám, že vás moje historky z té doby zaujmou.

Na počátku byla vesnická zábava v Kozlovicích, osm kilometrů vzdálené vesnici. Tuto vzdálenost jsme tehdy často v nočních hodinách překonávali pěšky, když jsme se z podobných akcí vraceli domů. Většinou ale někdo splašil auto. Řidič měl smůlu. Nemohl pít, a tak si večer neužíval tak jako ostatní.

Onoho osudného večera jsem měl službu já. Půjčil jsem si od rodičů starší Ladu 1500, naložil kumpány a vyrazili jsme.

Ten večer nás čekalo velké seznámení. Kamarád už dříve sbalil jednu dívčinu, která patřila do party pěti kamarádek. Jedna hezčí než druhá. Nadšeně jsme se dali do seznamování. Posilněni alkoholem se chlapci na děvčata všelijak tiskli a vedli „duchaplné“ řeči. Kdybych ten večer nebyl střízlivý, jistě bych byl stejně vlezlý.

Osud ale chtěl, že jsem se choval docela normálně.

Jednou z dívek byla ta moje. Nádherná. Možná nejkrásnější ze všech.

„Tak na tu nemám,“ řekl jsem si v duchu.

A tak mě napadla zvláštní taktika. Zmíněného děvčete jsem si vůbec nevšímal. S ostatními jsem prohodil pár slov, párkrát si s nimi zatancoval, ale ji jsem ignoroval. Nevím, kdo mi to tehdy poradil. Někde jsem to určitě slyšel.

Večer skončil, já rozvezl podnapilé kamarády do jejich domovů a tím to pro mě skončilo.

Jenže moje taktika zabrala.

Dívka se o mě začala zajímat. Poznal jsem to až na příští zábavě. Ta už byla u nás v Palkovicích. Tentokrát jsme si spolu několikrát zatancovali. Nic víc.

O půl jedenácté ale děvčata musela jet autobusem domů. Nasedli jsme s klukama s nimi, že je odprovodíme, a kdo ví – třeba dostaneme i pusu na dobrou noc.

Po příjezdu do Kozlovic holky naskákaly do Formana jednoho z tatínků a zmizely ve tmě.

My zůstali stát v němém úžasu osm kilometrů od domova.

Co naplat. Nezbývalo než se vydat pěšky zpátky do Palkovic.

Na další zábavě, opět u nás, jsem měl v obličeji několik stehů po havárce na kole. Pomocí vlasů jsem zakryl, co se dalo, a čekal na svou oblíbenkyni. Holky dorazily a my si opět krásně zaploužili.

Byl zde ale jiný problém.

V tehdejší době jsme s děvčaty tančili skutečně tělo na tělo. Opravdu hodně těsně. Kromě mě s mou dívkou tančil i jeden z mých kamarádů. A i s ním tančila v takto těsném sevření.

Když jsem ho upozornil, že s touto dívkou chci chodit já, protestoval. I on si z jejího těsného tance vydedukoval, že se jí líbí.

Měl jsem problém.

Kamarád byl hromotluk a já střízlík. Určitě bych ho nepřepral.

Rozhodla lest.

„A už ti při tanci pohladila rozkrok?“ zeptal jsem se ho.

„Nekecej, to jako fakt? Tak to máš pravdu, je tvoje.“

A bylo rozhodnuto.

Dál už šlo všechno celkem jako na drátkách. I když ne tak docela.

Za zmínku stojí ještě jedna z mnoha zábav, které jsme spolu absolvovali. Na tu jsme přijeli přímo z čundru. Umyli jsme se v Ostravici a dorazili v maskáčích a kanadách.

Zábava byla fajn. Právě na ní mi moje děvče vyčetlo, že kouřím.

„Jestli chceš, kvůli tobě kouřit přestanu,“ řekl jsem.

A tak se i stalo.

Z dalšího průběhu našeho chození stojí za zmínku ještě pár postřehů. Tak například jsem dostal zákaz chodit do hospody. Byl jsem na tento druh zábavy zvyklý, ale dívce to vadilo. A tak jsem dobrých pět let do hospody nezašel.

„Na takovou holku bych se vy...al,“ říkali kamarádi.

Ona mi ale za to stála.

Vydržel jsem to.

To je jen malá ukázka. Podobných příběhů bylo mnohem víc. Ale o těch třeba zase někdy jindy.

Jak to celé dopadlo, už víte. Z té šestnáctileté dívky se stala žena, se kterou jsem dodnes.

Když se dnes ohlédnu těch třicet čtyři let zpátky, přijde mi až neuvěřitelné, na jakých maličkostech někdy závisí celý další život. Stačilo, abych tehdy neměl službu řidiče. Stačilo, abych se opil jako ostatní. Stačilo, abych se choval stejně vlezle jako moji kamarádi. Možná by si mě vůbec nevšimla.

Místo toho jsem si jí nevšímal.

A ona si všimla mě.

Přeju vám, abyste i vy zažívali radostné příběhy se svými láskami. A pokud jste tu svou velkou lásku už našli, važte si jí. Nikdy totiž nevíte, která zdánlivě bezvýznamná vesnická zábava právě změnila celý váš život.