Pejskaři

Je to úžasné. Oddaný pohled vašeho psa, nejlepšího přítele, který říká, že za vámi za všech okolností stojí, a že jedině vy jste jeho pán. Je vám oporou a každodenní dávkou pozitivní energie.

Tu od něj můžete čerpat v neomezené míře.

Sám psa nemám. Kdysi jsme doma nějaké měli, ale to nehovoří nic o mých znalostech. Nejsem kynolog a prakticky jsem žádnou výchovu psa nikdy neprovozoval. Přesto je zde pár věcí, které jsem za ta léta vypozoroval, a o kterých budu dnes psát.

Pes má své potřeby a není jednoduché je sjednotit s potřebami člověka. Záleží na rase, ale obecně jistě platí, že pes potřebuje pohyb a také pozornost. Je třeba se mu věnovat, to je jasné.

S tím musí budoucí majitel počítat. Myslím, že zaneprázdnění lidé by psy mít neměli. Znám případ, že lidi, kteří si navíc zrovna pořídili malé dítě, mají doma v bytě psa v kleci. Já bych už měl výčitky, že pes nemá možnost se dostatečně často proběhnout na volno na louce nebo v parku, a že se mu nemám čas věnovat. Ale zavírat ho do klece? Tak to už je trochu moc, nemyslíte?

No a pak je tu otázka kázně, a o té bych chtěl psát přede vším. Vychovat psa není jednoduché. Vím to už proto, že jsem to sám nedokázal. No já jsem se o to ani moc nesnažil. Nicméně si myslím toto. Pes je smečkové zvíře. Potřebuje velitele, alfa samce, a tím je jeho pán. Podle toho se musíme chovat. Podrobně by pohovořili odborníci. Zásadní věc, kterou jsem si nedávno potvrdil je fakt, že neškodí malé týrání psa. Konkrétně hovořím o elektrickém obojku. Všichni mí kamarádi pejskaři je mají a mají s ním skvělé výsledky. Myslím, že to je v pořádku. Pes párkrát zažije bolest a díky tomuto zážitku začne poslouchat a plnit příkazy. Není nutné ho trápit nad míru. Zpravidla prý stačí jej použít 3-5 krát a možná ani to ne.

A co vidíme kolem sebe každý den? Peskaři chodí na procházky ze psem. V drtivé většině mají psa na vodítku. Chovají se vzorně. Nechtějí přece, aby pes zápasil s jinými psy nebo nedejbože někoho nepokousal. Já si ale nemyslím, že je to správný postup. Můžete mi říct, co z toho života ten pes má? Celý život je buď zavřený, nebo na vodítku. Nebylo by lepší ho pustit na volno, ať se hezky proběhne, očuchá se s jinými psy. Prostě aby si ten život trochu užil. No a když náhodou zazlobí, okamžitě dostane elektrický výboj a příště si už dá pozor. To je podle mě fungující model a myslím, že tím pes nijak nepřiměřeně netrpí.

Vždyť v přírodě by bojoval o své místo ve smečce. A to by byl jistě krvavý souboj. I zde by zažil bolest. Bez té to prostě nejde a myslím, že tuto znalost má v sobě pes zakódovanou.

Ani nevíte kolikrát jsem si zažil volání na psa, který úprkem utíkal směrem do vesnice či k lesu. Dneska bych už to měl vyřešené. Jsem za to rád.