Odpustit lze účinně tomu, kdo lituje a o odpuštění požádá. Míra osobní viny byla u jednotlivých spolupracovníků velmi různá od praktické nuly, takže jakékoli paušalizování není vhodné a bez bližších informací ctít presumpci neviny. Z důvodu psychohygieny je dobré být k odpuštění připraven a vnitřně se neužírat.

Troufám si tvrdit, že těch dobrovolných, nebo i těch nedobrovolných, kterým ale v zásadě nic nehrozilo, bylo podstatně víc, než těch, kteří objektivně neměli jiné východisko. Mezi ty, kterým v zásadě nic nehrozilo, řadím ty, kteří na spolupráci přistoupili kvůli své kariéře, nebo možnosti studia svých dětí. A našly by se i jiné důvody, které nebyly tak fatální, aby se kvůli nim člověk zpronevěřil svým zásadám. Z výše uvedených skutečností tedy s odpuštěním v š e m spolupracovníkům StB nesouhlasím.

Cibulkovy seznamy nadělaly možná více zla než mnozí spolupracovníci z donucení.

S autorem souhlas.

Ireinova nenávist už je horší než zaťatost mnohých bolševiků.

Již V. H. vyslovil obavy z honu na čarodějnice. A je poněkud úsměvné, když pětatřicet let po tzv. sametu se vyrojí tolik ,,ochotných" se onoho kladiva na čarodějnice chopit. A Cibulka si po letech postěžoval, že mu ony seznamy podstrčilo KGB.

Odpustit lze jen někomu, kdo svého pochybení lituje. Nepochybuji o tom, že se mezi spolupracovníky StB nacházeli lidé ke spolupráci donucení nebo dotlačení (o tom, jak se v tomto směru příslušníci StB činili, pojednává mj. i výborný film Kawasakiho růže), nicméně nelze opomíjet a pardonovat ty, kteří spolupracovali dobrovolně s vidinou výhod ze spolupráce plynoucích (A. Babiš, J. Hermánek, J. Nohavica a další). Těm odpustit nelze.

Vymejte si ústa louhem, když píšete o výhodách. Že vás nezavřou a nejdou po rodině, to je výhoda? Mladý, hloupý a nenávistný pan Irein.

Vinit drobne zamestnance za cokoliv je scestne, prace v StB v dobe "socialismu" bylo zakonem posvecene zamestnani jako kazde jine! Nasi tatove a dedove k nam pustili zlocince a vrahy ze sousednich krajin kteri u nas zavedli zlocinecky a vrazedni system, ti jsou na vine.

U StB nemohli být žádní "drobní zaměstnanci", jak píšete, ale v naprosté většině to byli kreativně a chladnokrevně plánující a manipulující lovci-cynici s odpovídající inteligencí, schopnostmi a s určitou samostatností. Bohužel tyto své vlastnosti propůjčili zlé věci a práci proti vlastnímu národu...

Ono také záleží na stupni "spolupráce". A na důvod. U nás v podniku platilo, že vedoucím oddělení mohl být buď člen KSČ, nebo spolupracovník StB. Pracoviště spolupracovníka vyššího stupně se blyštilo novými přístroji.

Ono to přinucení ke spolupráci fungovalo jen v případech, kdy se tím měl zamáznout nějaký čin kriminální povahy. Jinak si estébáci brzo všimli, že ti přinucení to "informování" flákají, pokud to nebyli lidé, které pan Foltýn správně označil zoologickým názvem.

Byl jsem si pro "spisy", co si na mne vnitro vedlo. Smutné čtení.

Odpustit? Z těch mnoha, které jsem z práce či okolí znal, se mi přiznali sami od sebe jen dva.

Jaké jste Vy mohl mít vlastní zkušenosti?

Mně se svěřil toliko jeden vzápětí poté co byl na mě po r. sedmdesát, ,,zaúkolován". Podepsal, neb si mohl ,,vybrat. Mezi kriminálem a spoluprací. Další se ,,přiznal" až po sametu nedlouho před svou smrtí s tím, že to bylo ,,jenom jako". To ovšem neznamenalo, že bych o mnohých nevěděl

S tím odpouštěním spolupráce s StB bych byl opatrný. Každého takového člověka bychom museli posoudit individuálně a objektivně, což by zabralo spoustu času.

Za sebe ale musím říct, že ač spolupráci s StB nepovažuji za něco, na co by dotyční měli být hrdi, nebo co by měli před okolím obhajovat, já bych si netroufnul žádného evidovaného spolupracovníka StB odsuzovat, pokud bych se neseznámil detailně s jeho spisem, rodinnou historií a s jeho tehdy aktuální životní situací.

Zejména je nebudu paušálně odsuzovat i z dalších dvou důvodů:

1) Od StB jako celku bylo hnusné, že lidi, které ve zlých dobách donutila nebo přemluvila ke spolupráci a vyžadovala od nich totéž, co jim sama slibovala, tj. absolutní vzájemnou mlčenlivost o jejich vztahu, po převratu v r. 1989 zveřejněním "seznamů" předhodila lůze, aby ta si na nich schladila žáhu a narovnala pokřivená záda, zatímco vše o řídících a dobře placených orgánech StB zůstalo nadále utajené. "Nebozí" spolupracovníci jim posloužili jako kouřová clona či odhozená oběť při pronásledování vlčí smečkou.

2) Od soudů a některých příslušníků StB bylo hnusné a neférové, že některým evidovaným spolupracovnicím/spolupracovníkům StB zařídili vymazání ze seznamů, přičemž u soudu tu "nespolupráci" té které národní herečky nebo herce místopřísežně ústně dosvědčil právě její/jeho řídící důstojník StB, přičemž profesní a životní kariéra všech těch takto ex-post soudně vymazaných spolupracovnic/spolupracovníků StB vykazovala naprosto stejné zlomy směrem vzhůru, časově navázané na klíčové okamžiky spolupráce, zanesené v dokumentaci StB, jako u těch zbývajících nevymazaných "nebožáků". Nechci být konkrétnější, nechce se mi tahat kvůli tomu po soudech, ale platí tady ono anglické: Když něco kejhá jako kachna, chodí jako kachna, plave jako kachna a vypadá jako kachna - pak je to kachna.

Cibulkovy seznamy jsou údajné a neúplné seznamy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti z řad obyvatelstva. Byly zveřejněny v roce 1992 Petrem Cibulkou a do dnešní doby jsou zdrojem zájmu a soudních sporů. Podle údajů zveřejněných aktivistou Jiřím Vaňkem mu tyto části seznamů předal David Eleder, který po listopadu 1989 pracoval v Občanské komisi ministerstva vnitra a za nevyjasněných okolností se v roce 1992 utopil v Chorvatsku. Řada osob z těchto seznamů ovšem s StB nikdy nespolupracovala – jsou v nich uvedena i jména lidí, které StB sice kontaktovala, ale spolupráci odmítli, a dokonce i někteří ze sledovaných. Reakce některých .../....tvrdí, že se do Cibulkových seznamů dostali neprávem, jiní vysvětlují okolnosti vzniku a charakter spolupráce.

Po listopadu 1989 se na veřejnosti objevily první, neúplné, seznamy příslušníků a spolupracovníků (kolaborantů) StB, tzv. „Cibulkovy seznamy“. O více než desetiletí později, v březnu 2003, zveřejnilo Ministerstvo vnitra další také neúplné seznamy. Ty jsou (zejména pokud jde o spolupracovníky) předmětem soudních sporů, které mají dosáhnout vymazání záznamů těch, kteří se cítí být zaneseni neoprávněně. V únoru 2007 informoval ministr vnitra Ivan Langer o projektu Otevřená minulost, jehož cílem má být „co nejúplnější otevření a přiblížení archivních fondů všem občanům České republiky“

Zdroj: https://blog.idnes.cz/jiroudek/estebe-estebe-s-teb...

Tak jako v osobním životě člověk odpustí skoro nemožné, tak by to mohlo být i v tom společenském. Tresty neudělají lidi lepšími, ti jsou pořád stejní. I doba je stále stejná. Na každý režim můžeme pohlížet jako na zločinný i jako na nejlidštější ze všech...

Žádný trest neudělá psychopatického prolhance lepším, ale může zbytek společnosti chránit před jeho zlem.

Nemám komu co odpouštět, neb nejen moji ,,andělíčci strážníčci" jsou již po smrti. Že po nich zůstali jejich zdatní pohrobci, to ovšem nelze vyloučit.

p.s.:

EStéBé, eStéBé, s tebou, nebo bez tébé...

25. listopadu 2013

Pokud součástí odpuštění bude doživotní zákaz působení ve státní správě, nemám s tím problém.

Ještě je třeba přidat volené funkce. Od úrovně okresu výše.