Odpočinek

Dnes bych chtěl psát o odpočinku. Možná si říkáte, že odpočívat umí přece každý. Jenže já si tím vůbec nejsem jistý. Odpočívat je totiž dovednost. A stejně jako každé jiné dovednosti se jí musíme naučit.

Každý den pracujeme. Někdo fyzicky, jiný hlavou. Máme své povinnosti, koníčky i starosti. Zatěžujeme svaly, klouby, páteř i vlastní mysl. Jenže všechna ta námaha musí být něčím vyvážena. Pokud odpočíváme málo nebo špatně, dříve či později si naše tělo vystaví účet.

Typickým příkladem je naše páteř. Dlouhé sezení u počítače, jednotvárné pohyby nebo těžká manuální práce ji zatěžují velmi nezdravým způsobem. Takovou zátěž nestačí jen „vysedět“ na gauči. Je třeba ji aktivně kompenzovat.

Po práci si nejprve dopřejte chvíli klidu, ale potom je čas znovu se rozhýbat. Začněte protahováním, správným dýcháním a uvolněním. Až tělo trochu ožije, přichází na řadu posilování. Ochablé svaly je potřeba zpevnit, aby sílily a dále neochabovaly. A teprve potom znovu nastává prostor pro skutečný pasivní odpočinek. Právě střídání zátěže a regenerace je tím, co našemu tělu prospívá nejvíce.

Lidé vystavení dlouhodobému stresu a psychické zátěži by zase neměli zapomínat na psychohygienu. Každý si může najít něco svého – procházky, sport, saunu, plavání, hudbu, zahrádku nebo jakýkoliv koníček. Není až tak důležité co děláte. Důležité je, že dokážete na chvíli vypnout a zaměstnat hlavu něčím úplně jiným.

Málokdo si také uvědomuje, že svaly nerostou během samotného cvičení. Posilování je pouze podnět. Skutečná regenerace a růst probíhají až v době odpočinku. Bez dostatečné relaxace se tělo nezlepší, i kdybychom cvičili sebevíc.

Existuje ještě jeden druh odpočinku, který mám velmi rád. Relaxace. Ležíte na podložce a pod vedením cvičitele, nebo jen sami za doprovodu klidné hudby, postupně uvolňujete celé tělo. Od prstů na nohou až po svaly na obličeji. Soustředíte se na dech, na jednotlivé části těla a postupně pouštíte veškeré napětí.

Nemyslete si, že je to snadné. Mnoho lidí to vůbec neumí. Mě tuto techniku naučil jeden léčitel a dodnes z ní čerpám. Po několika minutách cítím, jako by se mé tělo doslova vpíjelo do podložky. Starosti pomalu mizí, svaly se uvolní a mysl se zklidní. Je to nádherný pocit.

Ze svého okolí mám ale dojem, že odpočívat dnes umí jen málokdo. Spousta lidí jede neustále naplno. Když zrovna nepracují, kontrolují telefon, vyřizují e-maily nebo přemýšlejí nad tím, co je čeká zítra. Ve skutečnosti nikdy úplně nevypnou.

Možná právě proto světová náboženství odpočinek odjakživa považovala za důležitou součást života. Křesťané mají neděli, Židé šábes. Nebyla to jen náboženská tradice. Byla to i hluboká životní moudrost. Člověk totiž není stroj. Aby mohl podávat dobré výkony, musí umět nejen pracovat, ale také skutečně odpočívat.

Je to prostě dovednost, kterou by se ti, kteří ji neumí, měli v dnešní uspěchané době znovu naučit.