Obyčejné lidské nadšení

Co je lepší? Kapitalismus, Socialismus, Sociální demokracie, Liberalismus, Komunismus, nebo dokonce Feudalismus? Který systém nejvíce prospívá člověku? Ve kterém se žije nejlépe?

Podle mě se nejlépe žije ve fungující, zdůrazňuji fungující, Demokracii.

Přesto se i v minulém období, kdy tady čtyřicet let vládli komunisté, našly velmi příznivé jevy, které pomáhaly ekonomice i společenskému životu. Nemyslím si ovšem, že byly výsledkem nějakého geniálního řízení Komunistické strany. Často za nimi stálo něco mnohem obyčejnějšího a současně mnohem mocnějšího.

Obyčejné lidské nadšení.

Touha něco vytvořit. Něco dokázat. Udělat svou práci pořádně. A někdy dokonce vykonat něco výjimečného.

Uvedu několik příkladů. Je jich samozřejmě mnohem víc, takže ty moje mohou působit trochu vytrženě z kontextu.

Začněme třeba příběhem Jawy. V poválečném období zaplavily trh Péráky a ani jejich nástupkyně Kývačka si nevedla špatně. Konstruktéři jsou totiž zvláštní odrůda lidí. Baví je zkoumat, vymýšlet, zdokonalovat a hledat nová řešení. Určitě nedosahují skvělých výsledků proto, že nad nimi někdo stojí s bičem.

Konstruktér ponořený do nějakého technického problému v tu chvíli asi příliš neřeší, jestli mu práci zadal vedoucí pevně vedený Komunistickou stranou, nebo manažer motivovaný kapitalistou či skupinou akcionářů, kterým podnik patří. Chce především vyřešit problém. Chce, aby to fungovalo. A pokud svou práci opravdu miluje, chce být na výsledek hrdý.

A tak byl náš průmysl za Socialismu v řadě oborů rozvinutý a dokázal vytvářet pozoruhodné výrobky. Vzpomeňme Tatru Kopřivnice, do jisté doby motocykly ČZ a Jawa nebo Aero Vodochody. Letouny L-29 Delfín a L-39 Albatros jsou podle mě jedny z nejkrásnějších cvičných vojenských letadel na světě.

Ale nešlo jen o průmysl.

Lidé si vlastními silami stavěli bytové domy. V akci Z vznikaly hasičské zbrojnice, kulturní domy, tělocvičny a další stavby. Lidé bezplatně pracovali v Sokolech, tělovýchovných jednotách a nejrůznějších spolcích. Samozřejmě, že režim podobné aktivity využíval ke své propagandě a ne všechna „dobrovolná“ práce byla skutečně dobrovolná. Jenže vedle toho existovalo i opravdové nadšení.

Člověk při stavbě místní tělocvičny nemusel přemýšlet nad tím, co právě řeční nějací pohlaváři na tribuně. Viděl před sebou zeď, kterou s kamarády postavil. Viděl hřiště, na kterém budou sportovat jejich děti. Viděl hasičskou zbrojnici, která bude sloužit celé vesnici.

Byl hrdý na svou práci, protože za ní zůstával skutečný, viditelný a hmatatelný výsledek.

A právě tady se podle mě dostáváme k něčemu, co je aktuální i dnes.

Ani demokracie sama o sobě nezaručí úspěšnou společnost. Ani kapitalismus nefunguje jen proto, že soukromý vlastník touží vydělat peníze. Pokud budeme všechno převádět pouze na mzdu, výkon, pracovní dobu, produktivitu a zisk, něco velmi důležitého nám bude chybět.

Lidské nadšení.

Zaměstnanec může pracovat proto, že musí. Protože mu šéf práci přikázal a protože potřebuje každý měsíc výplatu, aby uživil rodinu. Takový člověk může svou práci vykonávat docela dobře.

Ale pak existuje ještě jiný člověk.

Ten přemýšlí, jak by se dala jeho práce udělat lépe. Má radost, když se mu něco podaří. Učí se nové věci. Získává zkušenosti. Je hrdý na výrobek, který opouští podnik, na dům, který postavil, na stroj, který zkonstruoval, nebo třeba na službu, kterou poskytl zákazníkovi.

Má pocit, že je potřebný.

A hlavně ví, že si jeho práce někdo všiml a že si jí jeho nadřízení váží.

A tak tvrdím. Ani ta Demokracie nebude fungovat, pokud nedokážeme v lidech probudit ono pověstné nadšení. Aby svou poctivou práci neodváděli jen proto, že jim to nadřízený přikázal. Pokud ji budou odvádět proto, že mají radost z dobře vykonané práce, protože je jejich práce obohacuje a vzdělává. Protože mají radost, že jsou potřební a protože si jejich nadřízení jejich práce váží. Pokud tohle u svých zaměstnanců dokážeme vyvolat, vybudujeme úspěšnou a silnou společnost.

Možná k tomu nakonec nepotřebujeme žádnou velkou ideologii.

Možná potřebujeme především obyčejné lidské nadšení.