O síle vůle

Když jsem byl mladý, silnou vůli jsem neměl. Dnes ji ale mám. Jak je to možné? To se dozvíte v článku.

Máte silnou vůli? Já jsem ji nikdy neměl. Už jako dítě jsem u ničeho nevydržel. Střídal jsem kroužky i hudební nástroje. Na žádný samozřejmě hrát neumím. Učení, to byla také katastrofa. Hrozně jsem se u něho vždy natrápil. Vše jsem odkládal na poslední chvíli.

Život mě ale mnohému naučil. A tak jsem si v některých aspektech silnou vůli vypěstoval. Zejména chci mluvit o cvičení. Tam jsem dokázal vytrvat a celé roky poctivě pracovat, abych si dnes užíval dobré zdravotní kondice a života bez bolavých zad. Že to ale trvalo, než k tomu došlo. Už je to pětadvacet let, co mé problémy s páteří začaly. A až letos jsem zcela bez problémů. Za tu dlouhou dobu to bylo jako na houpačce. Chvíli jsem cvičil. Pak bolesti ustaly, tak jsem cvičit přestal. Pak se záda znovu ozvala a já jsem znovu začal cvičit. Po měsíci jsem toho nechal, protože už jsem necítil žádný problém. A tak pořád dokola. A tak roky plynuly a já se nedokázal přinutit ke každodennímu cvičení. Problémy sice byly tak velké, že bych si sám stejně nepomohl, ale to už je jiný příběh.

Alespoň jsem začal chodit na páteční zdravotní tělocvik. To ale nestačilo a mě navštívil opravdu velký problém se zády. Bolesti byly strašné. Však už jsem o tom psal. Právě tyto bolesti se staly mou motivací. Už jsem je nikdy nechtěl zažít. A tak jsem po dobu šesti let intenzivně cvičil dvakrát týdně po dvou hodinách ve fitcentru. Můj týdenní režim byl tragický. Buď jsem cvičil, nebo jsem byl po cvičení unavený. Takže jsem byl doma celkem nepoužitelný. Když už jsem potřeboval svůj život nasměrovat jiným směrem než jen cvičit, tak jsem toho nechal a začal cvičit každé ráno doma. Pár minut přesně cílených cviků stačilo a stačí dodnes.

Takže mě vůbec nepřekvapuje, když vidím u lidí s podobnými problémy, které jsem měl já, že ani oni silnou vůli nemají. Byl jsem stejný. Přesto se jim snažím pomoci. Jedna známá má vyhřezlou plotýnku v bederní páteři. Také jsem měl problémy s těmito partiemi, a tak jsem jí poradil. Doporučil jsem výpady na Bosu. Ty mi hodně pomohly. Pořídila si Bosu, vybavila jednu sklepní místnost jako tělocvičnu a … A nic. Místo cvičení chodí jednou za čas k doktorovi a ten jí předepisuje léky a rehabilitace. Čeká vždycky tři měsíce než na ni přijde řada.

Jiný příklad je asi pětatřicetiletý kamarád s vážnými potížemi s krční páteří. To je náhodou taky moje parketa. Od Jarka znám perfektní cvik, kterým si můžete okamžitě ulevit. Taky jsem ho kamarádovi hned předvedl. Po pár měsících žádná změna. Pořád ho to trápí. „A cvičí ten cvik, co jsi ho naučil?“ ptáte se? Jistě že ne. „Jsem na to moc líný, nedokážu se přinutit.“ Říká.

Že se vám to zdá nepochopitelné? Mi ne. Sám jsem si tím prošel, a tak vím přesně, o čem to je. Vy všichni, kteří jste na tom podobně, vězte. Kdybyste řadu dní museli kvůli bolesti několikrát za noc vstát a rozcházet bolest v noze tím, že obejdete celou vesnici. Kdybyste s brekem prosili v nemocnici, aby vás vzali na lůžko. Kdybyste museli žádat svého synka, aby vám oblékl trenýrky, protože sami to nezvládnete. Silnou vůli byste si vypěstovali.