O křehkosti ženské duše

Nedávno jsem zažil příhodu, která mě přiměla přemýšlet nad tím, jak křehká dokáže být ženská duše. Ne křehká ve smyslu slabá. Křehká ve smyslu citlivá. A právě této citlivosti by si podle mě měli muži více všímat.

Má neteř se poprvé setkala s částí rodiny svého přítele. Byli spolu teprve krátce, a tak šlo o první seznamovací návštěvu. Sešla se tam také rodina jejího otce, který kdysi opustil přítelovu maminku a založil novou rodinu. Mezi hosty byl i otcův kamarád – obézní postarší muž se svou partnerkou.

Moje neteř je velmi pohledná mladá žena. Na tuto návštěvu ale bude vzpomínat celý život. Bohužel ne v dobrém.

Od první chvíle se stala terčem nevhodných sexistických poznámek onoho postaršího pána. Jedna hláška střídala druhou. Její přítel mlčel. Nikdo ho nenapomenul.

Vrchol přišel ve chvíli, kdy pronesl:

„Holčičko, my bychom si měli někdy zajít do vířivky. Ale jedině naostro.“

Možná to považoval za vtip. Možná si myslel, že je to důkaz mužského šarmu. Ve skutečnosti tím způsobil pravý opak.

Neteři se udělalo fyzicky špatně. Ne obrazně. Opravdu se jí zvedl žaludek. Později mi říkala, že měla co dělat, aby toho člověka nepozvracela.

Jsem chlap. A podobným situacím jsem byl za život svědkem mnohokrát. V hospodách poslouchám poznámky na adresu servírek. Hodnotí se jejich zadek, nohy nebo poprsí. Komentáře jsou pronášeny schválně tak nahlas, aby je dotyčná slyšela. Parta mužů se tomu směje a považuje to za skvělou zábavu.

Jako mladý jsem podobným způsobem jistě ujel i já. S postupem věku jsem ale na podobné narážky alergický.

Nevidím v tom humor ani lichotku. Vidím v tom pouze stav, kdy je žena postavena do nepříjemné situace.

Mnozí muži si možná vůbec neuvědomují, co tím způsobují. Řeknou si, že přece o nic nejde. Že to byla jen legrace. Jenže ten, kdo vtip pronese, si na něj za pět minut nevzpomene. Žena si jej může pamatovat celý život.

Právě v tom podle mě spočívá křehkost ženské duše. Ne v tom, že by ženy byly slabší. Naopak. Denně zvládají věci, které by leckterého muže položily. Jen mnohem intenzivněji prožívají situace, které se dotýkají jejich důstojnosti.

Obdivuji ženy, které pracují jako servírky, prodavačky nebo recepční. Každý den se setkávají s lidmi. A mezi nimi se vždy najde někdo, kdo si myslí, že má právo komentovat jejich vzhled nebo pronášet dvojsmyslné narážky. Přesto se usmějí a pokračují v práci.

To ale neznamená, že jim to neublížilo.

Možná bychom se jako muži měli naučit jednu prostou věc. Skutečného gentlemana nepoznáte podle toho, jak odvážně umí ženu oslovit. Poznáte ho podle toho, jak bezpečně a příjemně se vedle něj žena cítí.

Respekt vůči ženě je jedna z nejhezčích podob mužství.