Nevysvětlitelné jevy

Jak jste na tom vy? Věříte na nevysvětlitelné jevy, nebo jste ti racionálně založení, co vše „nadpřirozené“ odbývají mávnutím ruky?

Podle Pew Research Center z roku 2010 bylo tehdy na světě zhruba 5,8 miliardy lidí (tedy 83 % celkové populace), kteří se nějak hlásili k náboženství. Z toho třetina byli křesťané. A to se bavíme o víře v neposkvrněné početí, vzkříšení mrtvého, proměnu vína v krev – a třeba i v reálný vliv modlitby. V mnoha kulturách se navíc stále provádí exorcismus – vymítání zlých duchů.

Takže když se to vezme kolem a kolem, víra v něco „mimo tento svět“ je celkem běžná.

A teď pozor, neříkejte to mému psychiatrovi, já v nadpřirozeno také věřím.
Tedy ne nutně v čerty, anděly nebo ducha Karla IV. Ale věřím, že některé věci si rozumově prostě nedokážeme vysvětlit. A že existuje něco, co nám zatím uniká.

Příběh, který mě dodnes mrazí

Když se v kanceláři samy od sebe sesunuly z poličky hodiny a další předměty, mohl za to možná nějaký miniotřes nebo průvan. Možná.

Ale pak se stalo něco, co si vysvětlit prostě neumím.

Moje dcera ztratila sluchátka. Červené pecky, obyčejné, drátové. Používala je v autobuse při cestě do divadla s babičkou. Zpátky už je neměla. Doma jsme prohledali vše: batoh, bundu, kapsy, gauč, krabice, koberce, postel. Měsíce jsme je nenašli. Už jsme to vzdali. Sluchátka zmizela.

Až jednoho večera, když dcera už spala, se stalo něco zvláštního. Někdo prý vešel do jejího pokoje potmě a řekl jen: „Tady máš ty sluchátka.“
Položil je na stůl, smotané. A odešel.

Dcera si myslela, že jsem to byl já. Ráno se ptala, komu má poděkovat.
Nikdo z nás to nebyl. Ani já, ani má žena, ani její bratr.
Tak jsme běželi dolů k babičce a dědovi.
Ti jen krčili rameny.

Sluchátka nikdo nenašel. Ale objevila se. A někdo je přinesl.

Doteď nás z toho mrazí. Není to žádné drama pro Netflix – jen malý, podivný, nevysvětlitelný zážitek. A přesně takových má každý z nás víc, než si možná myslíme.

Možná svět není tak racionální, jak bychom si přáli

Ať už to bylo cokoliv – náhoda, zkrat paměti, nebo duch šprýmař – některé zážitky v nás zůstávají hluboko. Ne jako důkaz paranormálních jevů, ale jako malá připomínka, že svět možná není až tak jednoduchý, jak se snažíme si ho namalovat.

A tak se ptám znovu:
Věříte na nevysvětlitelné jevy?