Neuvěřitelný příběh

Příběh, který vám budu vyprávět, se skutečně stal přesně tak, jak vám ho popíšu. Přísahám na smrt své manželky a mých dětí, že tomu tak opravdu bylo.

Včera po práci jsem se vracel ke svému autu. Tedy nebylo to moje auto, ale byl to červený Roomster, který jsem si půjčil od svých rodičů. Auto jsem parkoval v bytové zástavbě podél ulice Anenská ve Frýdku-Místku. Lidé, kteří zde parkují v průběhu své pracovní doby, se zde střídají s lidmi, kteří v této zástavbě bydlí.

Auta zde parkují kolmo k vozovce v pásu dlouhém několik set metrů.

Pokaždé musím chvilku přemýšlet, abych si vzpomněl, kde přesně jsem auto zaparkoval.

Včera jsem šel celkem najisto. Auto jsem bez problémů našel. Zmáčknu klíček a otvírám dveře, abych nastoupil. Když jsem to udělal, zarazil jsem se. To přece nejsou potahy sedaček, které znám. Zavírám dveře a kontroluju, do jakého auta se to vlastně dobývám. Červený Roomster, ale ne můj. Úplně cizí. Jiné poklice, jiný nárazník, prostě auto někoho úplně jiného. „Jak to, že je auto otevřené? Asi někdo zapomněl zamknout a já náhodou šáhnul na kliku.“ Říkám si. Je to teda pořádná náhoda, ale budiž. Zapnul jsem mozek, abych si vzpomněl, kde jsem ráno vlastně zaparkoval. Vzpomněl jsem si. Bylo to asi o 60 metrů dál.

Vypravil jsem se ke svému vozu. U něj jsem objevil něco, čemu jsem věřil jen opravdu stěží. U auta stála bledá žena dotazující se mě: „To je vaše auto?“ „Víte já jsem do něj omylem nasedla a zjistila jsem, že to není moje auto. Už jsem chtěla volat na policii, že jsem otevřela nějaké cizí auto.“

Chápete co se stalo? Ta žena si spletla svoje auto s mým. Ve stejný okamžik, jako jsem to já udělal u jejího auta, zmáčkla klíček a pokusila se ho otevřít. Na vzdálenost cca 60 m, ale otevřela svoje auto, čímž mi umožnila, abych se do něj dobýval. Stejně tak já jsem otevřel své auto, u kterého stála ona, dávala si do něj kabelku a chystala se odjet k domovu.

Nikdy v životě jsem takovou neuvěřitelnou náhodu nezažil. Ještě teď mě mrazí, když si na to vzpomenu.