Nesnáze s cenou

Jako ekonom mám v otázce ceny jasno. Učili nás to jednoduše: cena vzniká v průsečíku nabídky a poptávky. Když je něco příliš drahé, lidé nejsou ochotni to za tu cenu koupit. Cena pak klesne.

Trh je údajně moudrý, racionální a efektivní.

Jenže pak přijde realita.

Cena je sice teoreticky průsečík dvou křivek v učebnici, ale v praxi je to často průsečík strachu, manipulace, informační asymetrie a lidské nejistoty.

Dnešní člověk čelí permanentnímu tlaku, že někde něco podcenil. Že mohl zaplatit méně. Že existovala lepší nabídka. Že měl obejít víc firem, vyjednávat tvrději, přečíst víc recenzí, prostudovat víc smluvních podmínek, nainstalovat si víc aplikací do mobilu.

Nešlo to udělat jinak? Neměl jsem se obrátit jinam? Nebyl jsem naivní? Nebyl jsem líný? Nebyl jsem hloupý?

Nechal jsem si udělat devatenáct nabídek na okna do rodinného domu. Je to dost? Měl jsem jich mít padesát? A co několikastránkové smlouvy o dílo, psané právnickým jazykem, který je běžnému smrtelníkovi nepřátelský jako cizí řeč? Jsem opravdu chráněn proti tomu, aby mi dodavatel nevyfakturoval vícepráce? Nebo jsem podepsal něco, co jsem fakticky nemohl pochopit?

Tahle nejistota je extrémně stresující. Trh, který měl být nástrojem efektivity a prosperity, se v některých oblastech mění v psychologickou hru. Nevyhrává ten, kdo pracuje a tvoří, ale ten, kdo má víc času, energie a nervů na porovnávání, vyjednávání a čtení drobných písmen.

Jak z toho ven?

Tentokrát žádné řešení nemám. Tato situace je podle mě nevyhnutelná. Bojím se jen, že to bude horší – více nabídek, více smluv, více pastí, více pocitu, že jste udělali špatné rozhodnutí.

A tak vám přeju jediné: abyste se z toho nezbláznili.