Dobrý den. Dovolil bych si něco doplnit. Ve svém výčtu náboženství jste poněkud vynechal judaismus. Biblický Nový zákon, jako základ křesťanství, by bez Starého zákona neměl smysl. Mnozí badatelé se domnívají, že Tóra má mnohem starší základ, než polyteistické systémy – jako je třeba egyptské náboženství.

Na Bibli je pozoruhodné to, že ji psalo kolem šedesáti autorů během několika tisíciletí. Jeden druhého neznali, nepsali s cílem, že se jejich text stane součástí posvátného kánonu. Psali spontánně, každý v rozdílných podmínkách, někdo se nacházel v prostředí hojnosti na královském dvoře, jiný zase v ohrožení života a v otroctví. Přesto se všichni shodují v celkové koncepci i v detailech. Můžeme rozpoznat odlišný styl i rozpoložení každého pisatele, ale celek je přesto harmonický. Nic podobného se netýká žádného jiného písemného díla na světě.

Mnohé pravěké malby, kresby, rytiny a petroglyfy se dají interpretovat tak, že na počátku lidé věřili spíše v jednoho univerzálního Stvořitele a teprve později nastoupil polyteismus. Biblický koncept by tedy reflektoval tento starší a původní systém víry.

Malá zajímavost: Ve 14. století před Kristem žil faraon Achnaton. Kromě toho, že byl egyptským králem, byl také básníkem. Achnatonův „Chvalozpěv na slunce“ se nápadně podobá 104. žalmu Bible. Ovšem zatímco Achnaton chápe jako stvořitele právě Slunce, v biblickém podání je stvořitelem všeho, včetně slunce, Bůh. Jenže zatímco Achnatonova báseň ležela tisíce let v zemi a pak ji bylo nutné vykopat a rozluštit, biblický text je živý již tisíce let. Podle určitých znaků v textu lze předpokládat, že se Achnaton inspiroval zpěvy hebrejských obyvatel Egypta – to by znamenalo, že tento "kacířský faraon" převzal koncepci hebrejského monoteismu a přizpůsobil si ji podle svého. Jeho náboženská reforma však zcela ztroskotala, tzn. obrácená inspirace (Hebrejů od faraona) je nepravděpodobná.

Starý zákon má zjevně polyteistický původ. Na počátku nestvořil nebe a zemi jeden bůh, ale bohové (-îm je koncovka množného čísla).

Jsem ateista. Bože, netrestej mne za to!

Co praví Polybius, když chválí římskou ústavu a náboženství v porovnání s řeckým stavem (nic jiného mu nezbývalo, byl v Římě jako rukojmí, zhruba 250 př.n.l.)

Prostým lidem zmítají zločinné a násilné touhy a slepý hněv-jediným způsobem, jak je zkrotit, jsou tyto tajemné hrůzy a teatrální rituál. Velmi pochybuji, že ti, kdo za starých časů zavedli masové náboženství, bohy a Hádes, tak učinili bez úmyslu a cíle-naopak ti, kdo je dnes chtějí zrušit, jsou podle mého mnohem méně prozíraví a naivní. A tam vidím důvod, proč řeckému politikovi nemůžete svěřit ani talent, ten zkorumpuje jeho, jeho právníky i deset svědků. Na druhé straně římští státníci a diplomaté zachází s obrovskými sumami bez rozkrádání, protože se cítí vázáni svou přísahou. Jinde nezavadíte o muže ve veřejné službě, který se nepotřísnil veřejnými penězi, v Římě naopak jen zřídka slyšíte o zpronevěře

Je problém definovat ateistu a věřícího. Například v dubnu a v červnu je hodně svateb, v květnu jich je minimum, protože na svatby v květnu se vztahuje jakási pověra. I mnozí podnikatelé ateisti se bojí v pátek třináctého uzavřít obchod... atd. Když se spokojíme s tím, že se sami lidé označí buďto za ateisty či za věřící, můžeme zjistit zajímavé závislosti. Věřící se méně často rozvádí, dokonce se dožívají i vyššího věku.

Zrovna ta květnová lidová moudrost má racionální důvod. Kdo umí do devíti počítat, tak si uvědomí, že následky květnové svatební noci se dostaví za únorových mrazů při nedostatku vitamínů z čerstvé potravy, takže ta rizikovost porodu tam reálně je.

Zlehka Vás poopravím. Nejvíce ateistickým státem na světě je KLDR a v Evropě Albánie.

V KLDR nelze zjistit, co si lidé skutečně myslí. A Albánie?? Islám 46 %, křesťané 8 %, ateisté 14 %, pravoslaví 7 %.