Malý terorista

Zkušenost, kterou disponuji, mi přinesl sám život. Získal jsem ji díky tomu, že máme doma dvojčata. Kdybych je neměl, asi bych dnes neměl o čem psát. Nevím, jestli bych byl dostatečně uvědomělý a choval se stejně.

Dnes budu psát o tom, jak se chovat k malým dětem. Malým teroristou bývají často už malá batolata. Uzurpují si pozornost i v situacích, kdy se bez ní objedou. Přivádí tak rodiče k šílenství. Ti své dítko neustále nosí, kojí, spí s ním v posteli. Nezřídka maminky poléhávají v posteli s maličkým vedle sebe a při tom mu bez okolků nabízejí svůj prs, aby se mohlo napít, kdykoli se mu zachce.

My jsme takoví nebyli. Tedy původně ano, ale brzy jsme zjistili, že náš přístup by nás (konkrétně moji ženu) brzy zlikvidoval. Máme dvojčata, a to je vždy poněkud zvláštní situace. Jak to tedy u nás kdysi vypadalo? To vám hned povím.

Tak za prvé kojení. Kojili jsme dítě co dvě hodiny. Bylo to tak, že se jedno z dětí probudilo. Já jsem vstal a přebalil ho. Manželka se mezi tím probrala a přiložila dítko k prsu. Krmení trvalo zhruba hodinu. To já jsem už spal. Žena pak dítě uložila. V okamžiku, kdy už se ubírala ke spánku, se probudilo druhé dítě. Já ho přebalil a tak dále a tak dále. Zjistili jsme, že v podstatě žena nemá prostor pro to, aby se vyspala. Provozovali jsme to pár nocí a byli jsme docela zoufalí.

Na cestě do práce jsem v tu dobu v autorádiu uslyšel spásný pořad o dvojčatech. Zde odborník hovořil o tom, že dvojčata se musí kojit najednou. To byla ta správná hudba na mé uši. Hned jak jsem přišel domů, jsem to manželce pověděl. Okamžitě jsme se do toho dali. A tady jsem se naučil přístup, který je univerzální i pro rodiny, které mají jen jedno dítě.

Kojit dvě děti najednou se nám podařilo. Byl zde ale jiný problém. Chlapeček se budil pravidelně co dvě hodiny. Holčička se ale budila nepravidelně a samozřejmě v úplně jiný čas. Jak to udělat? To máme holčičku budit, když je chlapec vzhůru? A jak ji máme přesvědčit, že má spát ve stejnou dobu, jako její bratr?

Potřebovali jsme rytmus obou dětí sladit. Zni to jednoduše, ale tak jednoduché to není.

Probíhalo to asi tak, že jsme se řídili podle chlapce. Ten fungoval jak hodiny. No a holčička se musela přizpůsobit. Nejhorší bylo vydržet ten její pláč, když nechtěla spát a dožadovala se pozornosti. Zatímco holčička usilovně brečela, seděli jsme s manželkou v obýváku, drželi se za ruce a co deset minut jsme ji zkontrolovali, jestli není počůraná. Dívka řvala, jak protržená a nám to rvalo uši. Museli jsme se ale ovládnout a vydržet to.

Představte si, že stačilo asi tak dvakrát takto vydržet a stačilo to. Děti jsme krásně sesynchronizovali. Noční kojení pak perfektně odsejpalo. V pravidelných dvouhodinových intervalech. Já vždycky vstal jako první, děti jsem přebalil a přistavil je k manželce. Měli jsme na to speciální podlouhlé polštáře, které nám to usnadňovaly.

Díky této své zkušenosti mohu fundovaně pohovořit o tom, jak se nenechat terorizovat malým tvorečkem. Že vám nespí, když spát má? Že se chce neustále nosit a nevydrží v kočárku? Že s vámi chce do pokročilého věku spát v ložnici?

To vše jsou jen výmluvy. Z vlastní zkušenosti vím, že se to dá zařídit tak, aby dítě své rodiče nezatěžovalo víc, než je nutné.