Led Zeppelin jedině naživo

O některých kapelách se tvrdí, že jejich hudba je nejlepší, jen když ji slyšíte na koncertě. Jedině tam naplno vyzní to, co chtějí hudebníci posluchačům předat.

Je tam prostor pro rozsáhlé improvizace, dlouhá sóla a hlavně pro šíření energie, kterou z desky prostě nedostanete.

V tomto směru byli pověstní Led Zeppelin.

Jednotliví hudebníci se na koncertech předváděli se svými sóly. Ať už to byl kytarista Jimmy Page, zpěvák Robert Plant, nebo fenomenální bubeník John Bonham. Jejich koncerty nebyly pouhým přehráním skladeb z desek. Bylo to něco živého, co se mohlo každý večer vyvíjet trochu jinak.

Já si Led Zeppelin občas pustím i dnes, ale přiznávám, že už mě jejich hudba nebere tolik jako kdysi. Dávám přednost modernějším rockovým kapelám, které ovšem z jejich tvorby bezesporu hojně čerpají.

Jedno ale mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Zpěv Roberta Planta, když zpívá skladby Led Zeppelin a za zády má početný ansámbl skvělých muzikantů, se se zvukem z desky srovnat nedá.

Zažil jsem to na vlastní uši a na vlastní oči.

„Kdy a kde?“ ptáte se.

V roce 2004 na Colours of Ostrava.

Když jsem tam tenkrát vyrazil, ani jsem pořádně nevěděl, co mě čeká. Festival byl teprve v počátcích a my byli zvědaví, co nám nabídne. To, co jsem tam zažil, ale do smrti nezapomenu.

Při procházení areálem se kolem mě najednou protáhl Robert Plant. Jen tak. Ve vytahaném tričku. Postavil se opodál a pozoroval cvrkot kolem sebe.

Já jsem skoro ani nedýchal.

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Robert Plant. Zpěvák Led Zeppelin, kapely, která stojí nad ostatními, pro mnohé slavnější než Beatles. Člověk, kterého jsem znal z fotografií, desek a hudebních časopisů, stál najednou pár metrů ode mě a úplně obyčejně sledoval dění na ostravském festivalu.

Když pak jeho kapela spustila písničky z jeho tehdejší tvorby, byl to skvělý zážitek. Plant se tehdy obklopil výbornými muzikanty a jeho tehdejší hudba se mi moc líbila.

A pak to přišlo.

Na závěr koncertu samozřejmě nemohlo chybět několik velkých skladeb Led Zeppelin.

A v tu chvíli se stalo něco, co se těžko popisuje někomu, kdo tam nebyl.

S kamarádem jsme se na sebe nechápavě podívali a vytřeštili oči. Vlastně jsme v tu chvíli ani pořádně nechápali, čeho jsme se právě stali svědky. Hudba, kterou člověk tolikrát slyšel z reproduktorů, najednou dostala úplně jiný rozměr. Sílu. Energii. Prostor.

Bylo to překrásné.

Samozřejmě, nebyli to Led Zeppelin v původní sestavě. Johna Bonhama už dávno nebylo možné vrátit za bicí a před námi nestál Jimmy Page s kytarou. Přesto tam něco z Led Zeppelin bylo. Především hlas Roberta Planta a hudba, která před publikem najednou ožila způsobem, jaký domácí reproduktory zprostředkovat nedokážou.

A tak vám, vážení přátelé, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit:

Led Zeppelin jsou lepší naživo než z desky.