Autore zastáváte extrémní postoj (nic si nedopřát) a kritizujite protilehlý extrém (mít všechno hned).

Ale správná cesta je někde mezi. Půjčka na bydlení je akceptovatelná, půjčka na prožitky o dovolené nikoliv. S takovým přístupem nic nezkazíte.

S tím našetřením to není tak úplně pravda. Doplňková půjčka (jak se jí za totáče říkalo) "frčela" ostošest. Na televizory, na pračky, ledničky. A skoro všichni rodiče dnešních padesátníků měli novomanželskou půjčku ve výši 30 tisíc, která byla výhodná v tom, že za první dítě se z ní "odmazalo" 2 tisíce Kčs, za druhé 4 tisíce Kčs. Většina mladých manželství si za to pořizovala nábytek.

Bloger zapomněl. Novomanželská v roce 88 až 50 tis, 1% úrok, multiservis což byla obdoba dnešních spotřebáků na domácí spotřebiče, ketré byly tehdy ve výši několika měsíčních výdělků, atd. Ještě pár let a podle příspěvků si budeme myslet, že jsme žili v ráji

Souhlasím s tím, že dříve se žilo jinak, šetřilo se a utrácelo jen to, co měl člověk k dispozici. Nicméně dnes je to jiné, a pokud mladí chtějí bydlet samostatně (mnohým ani nic jiného nezbývá), mají dvě možnosti. Buď si pořídit bydlení na hypotéku s tím, že za nějakých třicet let ji splatí. Anebo bydlet v pronájmu a vydávat pomalu stejnou částku s vědomím, že to nikdy nebude jejich. Takže se jim za ty hypotéku nedivme.

Jasně, že půjčovat si na třeba dovolenou je tak trochu rozežranost, ale zkusme se na to bydlení podívat i z jiného úhlu. Bydlet v dvojdomku s rodiči znamená svým způsobem být pod jejich neustálým dohledem a mnohdy poslouchat: „Buďte nám vděční za všechno, co jsme pro vás udolali.“ I když to dřív bylo běžné, chápu, že dnešním mladým se to nemusí líbit. Raději tedy volí cestu: „Nebude to jednoduché, ale budeme nezávislí.“

To jsou strašný žvásty. Na bydlení nejste schopen našetřit nikdy, protože čím dýl budete šetřit, tím bude cena vyšší. Obyčejný být v paneláku v původním stavu v okresním městě stojí 4m, s rekonstrukcí 5. Pokud byste chtěl šetřit 10 let, muselo by to být 500 tisíc ročně, ovšem po těch 10 letech ten byt bude stát minimálně dvojnásobek.

Asi takhle, jsou veci, na ktere si stoji za to pujcit (hypoteka na rozumny byt) a jsou veci, na ktere to jsou vylozene vyhozene penize (dovolena). A ze si lidi dnes pujcuji vic, nez by bylo zdravo? Tak se podivejte, jak zodpovedne se chovaji nasi statni predstavitele z leva do prava. Se splacenim dluhu pocitaji, ze to udelaji az ti po nich.

Orázka názoru. Je mi tak o dva nebo tři roky víc než autorovi, takže vím o čem mluví. Jenže zapomíná na to hlavní. To "našetříme" bylo možné za komančů, kdy neexistovala reálná cenová politika. Když stál rohlík 40 haléřů, tak se dalo předpokládat, že těch 40 haléřů bude stát aj za pět či deset let aneo to bude maximálně 45 haléřů.

Jenže dnes tohle neplatí. Když šetříte, tak máte proti sobě inflaci, která vám z těch úspor den co den úžírá. Pamatuji si, jak mi rodiče v rámci nějakého toho spoření mladých nebo jak se to tehdy nazývalo napořili asi 60 nebo 70 tisíc. Tehdy to byla třetina nebo čtvrtina ceny baráku. Dneska to není ani moje měsíční výplata.

Další věc. Nejsem z žádné hoch rodiny. Táta dělník, máti ženská v kanceláři ve fabrice. Ale prázdnou ledničku si doma nepamatuji. Hlady jsem rozhodně netrpěl a že jsem v té době, když jsem dospíval, žral jak kyselina.

Tak pozor, pokud chtěl někdo za komunistů bydlet ve vlastním, tedy v rodinném domě, musel si vzít půjčku. Když průměrný plat byl tehdy 3160 korun hrubého v roce 1989, barák tenkrát přišel na cca 300 000 korun, tak je logické, že bez půjčky to ve velké většině případů nešlo. A až si na to našetřime, to je o přístupu, pokud ho autor chce aplikovat, nikdo mu v tom nebrání. Nicméně i za komunistů existovalo něco ve stylu spotřebitelských půjček.

A dneska je průměrný plat kolik a za kolik postavíte barák...

Dnešní trend konzumní společnosti spočívá v rychlém a nekompromisním uspokojování všemožných "potřeb", což vede k závislosti, zadlužování a zotročovaní.

Není pochyb o tom, že bydlení patři mezi základní lidské potřeby. Avšak takto přemrštěně drahé se stává nedostupným pro většinu mladých lidí. Půjčka na bydlení se pro ně často stává doživotním žalářem. Nemohou si dovolit být delší dobu pracovně nechopní, natož pak ztratit práci, ať už z jakýchkoli důvodů.

Ten stres, co takoví lidé permanentné zaživají, si dokážu živě představit a je mi jich upřímně líto.

Pan autor ma mylne informace. I za komancu byly pujcky. At jiz treba novomanzelske, nebo spotrebni. Jen byly asi v mensi mire nez dnes.

Do prace se nejezdilo autem, protoze to bylo strasne drahe. Za prumernou mzdu roku 1989 3170 nebo tak nejak, co clovek koupil mene nez 400 litru benzinu. Dnes mate 400 litru za nejakych 13 tisic, coz je vyrazne mene, nez kolik je minimalni mzda a jen o kousek nad 1/4 prumerne mzdy. Samozrejme je spotreba aut mensi nez byla tehdy (nas Moskvic mel dokonce 12 l/100 km, takze naklady na 100 km byla skoro denni mzda). O cene aut nemluve. POkud Favorit stal v roce 1989 asi 80 tisic, pomerek ke mzde by dnes auto muselo stat 1.3 mega a to uz je luxus.

Kolik kubíků vody jste koupil před rokem 89 a teď...😋😋😋

Hlavní cíl: Poučit mladší generaci.

A jaj jaj. Když někdo chce poučovat, měl by poučovat o něčem o čem má vědomosti. Vaše vědomosti ekonomie by asi překonalo děťátko základní školou povinné.

Je základní rozdíl mezi půjčkou na investici (byt, podnikání), půjčka na něco na co nemáte ale potřebujete (auto) a na něco bez čeho se obejdete, ale nechcete čekat (dovolená)

Jen technická...vlastní být pro bydlení není investice, ale uspokojení základní potřeby.