Kolik stojí lidský život?

Mnoho milionů korun. To říká pojišťovací praxe. Tolik může zaplatit automechanik za chybu. Tolik dostanou pozůstalí po tragické nehodě. Tolik se objevuje v tabulkách a rozsudcích. Převádíme smrt, bolest i zničené osudy na peníze.

Pojišťovací agent mi jednou řekl větu, která mi utkvěla v hlavě: „Lidský život má hodnotu zhruba deset milionů korun.“ Neříkal to cynicky, ale věcně. Pokud jste například automechanik a špatně opravíte vozidlo, zákazník s ním havaruje a zabije se, může po vás být tato částka vymáhána. Proto se prý musíte na takovou výši pojistit.

A tehdy mi došlo, že lidský život se v naší společnosti oceňuje docela často.

Samostatnou kapitolou jsou životní pojistky. Ty fungují přímo na principu finančního ocenění lidské existence. Kolik má stát smrt živitele rodiny? Kolik má dostat vdova, kolik děti? Pojišťovny na to mají tabulky, vzorce a statistiky. Věk, příjem, povolání, rizikovost života – vše se přepočítává na čísla.

Nejde přitom jen o smrt. Oceňuje se i trvalá újma na zdraví, ztráta končetiny, slepota, ochrnutí nebo psychické následky. Peníze mají alespoň částečně kompenzovat něco, co je ve skutečnosti nevratné.

K oceňování lidského života, nebo jeho poškození, dochází i u soudů. Odškodňováni jsou neprávem odsouzení, lidé nezákonně držení ve vazbě, zdravotně či psychicky poškození. V každém z těchto případů se převádí do finanční hodnoty něco, co se penězi vyjádřit téměř nedá.

Jak se ale taková částka vlastně vypočítá? Existují tabulky, metodiky, judikáty. Přesto jsem přesvědčen, že různé soudy oceňují podobné újmy různě. I když by se mělo přihlížet k precendentům, lidský faktor (empatie, zkušenost, pohled soudce) hraje obrovskou roli.

Tady se dostáváme na velmi tenký led. Smrt starého, nemocného, pro společnost „nepotřebného“ člověka je v praxi oceňována jinak než smrt mladého člověka na začátku života. Je to kruté, ale je to realita. V ekonomickém i právním pohledu má mladík „větší hodnotu“ než důchodce.

Stejně subjektivní je i ocenění újmy. Pro někoho je ztráta prstu tragédií, pro jiného nepříjemností. Jak tohle spravedlivě přepočítat na peníze?

Znal jsem případ, kdy při autonehodě zemřela mladá maminka sedící na místě spolujezdce, jejíž smrt zavinila řidička vozidla. Podle mého názoru by pojišťovna z povinného ručení řidičky měla pozůstalým vyplatit alespoň deset milionů korun. Zda se tak stalo nevím. Přestože šlo o manželku kamaráda mého kamaráda, neměli jsme odvahu se na to zeptat. Bylo to příliš citlivé téma.

A právě to je na celé věci nejvýmluvnější. I když jsou peníze vyplaceny, ale bolest zůstává. Žádná částka nenahradí mámu, partnerku, dceru.

Zvláštní kapitolou je odškodnění neprávem odsouzených nebo dokonce jen obviněných, kteří byli uvaleni do vazby. Měsíce nebo roky zničeného života, rozpadlé rodiny, ztracená práce, psychické následky. Jaká je sazba za jeden den ve vazbě? Rád bych ty tabulky viděl.

Protože pokud má lidský život hodnotu deseti milionů, pak by měla mít vysokou cenu i lidská důstojnost, svoboda a psychické zdraví.

Všechny tyto případy ukazují, že cena lidského života je v našem systému velmi vysoká. A přesto, nebo právě proto, zůstává život jako takový nenahraditelný. Peníze nejsou vyjádřením hodnoty člověka. Jsou jen zoufalým pokusem společnosti alespoň něco napravit tam, kde už to napravit nejde.

A možná bychom na to měli myslet pokaždé, když se lidský život zredukuje na položku v tabulce.