Jan Hus a Freddie Mercury

Opravdu si nemyslím, že mají Jan Hus a Freddie Mercury něco společného. Tak o čem tedy dnes chci psát?

O tom, jak se historický výklad, a dnes zejména filmy natočené o známých osobnostech, může lišit od skutečnosti. A přesto to podle mě nemusí být špatně.

Pokud nejsou překrouceny hlavní historické skutečnosti, tedy to podstatné, nevadí mi, když je příběh trochu přikrášlený nebo zaobalený do atraktivnějšího kabátu. Chci si jako divák historický film užít, ne sledovat dvě hodiny suchopárného výčtu ověřených faktů. Film má především vyprávět příběh.

Právě proto mám rád jak film Bohemian Rhapsody, tak historický velkofilm Jan Hus od Otakara Vávry.

O filmu Bohemian Rhapsody se ví, že některé události zjednodušuje nebo časově posouvá. O skupině Queen je dnes na internetu dostupné obrovské množství informací, takže si každý může snadno dohledat, co bylo jinak. Příběh Freddieho Mercuryho je ale vyprávěn poutavě, citlivě a emotivně. Některé skutečnosti byly přikrášleny, jiné, méně příjemné, byly záměrně vynechány. Podle mě je to naprosto v pořádku. Není to dokument. Je to hraný film s uměleckou licencí. A právě tak bychom se na něj měli dívat.

Je atraktivní, dojemný a ve všech směrech výborně natočený.

S filmem Jan Hus to podle mě není až tak odlišné.

Nejsem historik a ani se nevyžívám v historických detailech. O to více jsem vděčný za pořad Životy slavných. Pavel Zůna a jeho kolektiv v něm odvádí podle mého názoru skvělou a záslužnou práci. Dokáže ve stručnosti vysvětlit historické události poutavě, srozumitelně a zároveň velmi objektivně.

Právě díky němu jsem pochopil, že příběh Jana Husa byl ve skutečnosti přece jen složitější, než jak jej podal Otakar Vávra. Film vznikal v době komunistického režimu, který z Husa do určité míry vytvořil jakéhosi prvního revolucionáře, který kritizoval církev, feudály i šlechtu. Přesto tento film zbožňuji.

Zdeněk Štěpánek podává v hlavní roli neuvěřitelný výkon. Každé jeho slovo i každé gesto mají obrovskou sílu. Stejně tak obdivuji výpravu filmu. Kostýmy Jiřího Trnky jsou podle mého názoru nádherné. Ať už jde o sedláka, měšťana nebo šlechtice, každý má dokonale propracovaný oděv, rukavice, šperky, účes i obuv. Věřím, že mnohé z toho odpovídá historické skutečnosti. Troufám si říct, že by se za takovou výpravu nemusela stydět ani dnešní hollywoodská produkce (respektive si myslím, že v tomto směru zaostává).

To, co ve filmu zazní, není úplně mimo realitu. Jen nejsou zdůrazněny všechny historické souvislosti a některé události jsou zjednodušeny nebo sloučeny do jednoho příběhu. Jenže právě tak film funguje.

Film je zkratka.

Musí diváka zaujmout, udržet jeho pozornost a vyvolat emoce. Proto se skutečnost někdy ohne více a jindy méně.

Mně to nevadí.

Pokud film zachová hlavní myšlenku a přiměje mě zajímat se o skutečné dějiny nebo skutečný život člověka, splnil svůj účel. Podrobnosti si mohu kdykoliv dohledat a udělat si vlastní názor.

A přitom si dobrý film naplno užít.