Historky z Frantova života

Dovolte, abych vzpomenul na našeho kamaráda Frantu, který nás nedávno opustil. Nemyslím, že je nutné pouze truchlit. Lepší bude na něj vzpomenout s humorem. Věřím, že by si to tak přál.

Můj vztah byl k Frantovi vždy velmi kamarádský. Setkávali jsme se na zábavách, v hospodě a hlavně v jeho dílně, kde jsme spolu opravovali motorky, stavěli krosky, vyráběli čopry a všelijak montovali.

Franta byl skvělý kamarád a moc jsem si tu dobu s ním tehdy užil. Jeho dílna byla centrem, kde se setkávali motorkáři z dalekého okolí. Vypíchnul bych zejména skupinu o něco mladších kamarádů z Myslíka, kterým Franta důvěrně říkal Smrkli (severomoravský slangový výraz pro mladého nedospělého chlapce).

Prováděli jsme různé blázniviny. Řízení motorových vozidel pod vlivem bylo naší běžnou přirozeností. Ale blbli jsme i jinak. Známá je historka, kdy po návštěvě restaurace Franta naložil kamarády do svého Gazíka a projížděl se s nimi polem se vzrostlou kukuřicí. Svou jízdu doprovázeli válečným pokřikem Vietnam, Vietnam.

Franta se zúčastňoval žní jako kombajnér. Vtipná je historka, kdy s Jindrou mlátili pole někde na Hůrkách. Zničehonic jim kontrolka ukazovala vysokou teplotu chladící kapaliny. Franta poslal Jindru na záď kombajnu, aby to zkontroloval a vše pozoroval ve zpětném zrcátku. Jindra se samozřejmě popálil a zahučel ze slušné výšky někam do lesa. Dneska už víme, že to tenkrát nějak přežil.

Jednou jsme s partou vyrazili do hospody, ale Franta nemohl. I přes noc se tenkrát mlátily záhumenky, a tak místo do hospody jel někam s kombajnem. Bylo horko a po návštěvě restaurace jsme se šli vykoupat do splavu. Na Adama samozřejmě. Parádně nás to osvěžilo. Najednou někdo zakřičel „Kombajn“,“To bude určitě Franta“. Vyběhli jsme nazí na přilehlou silnici a skočili přímo před projíždějící kombajn. Žací lišta se při brždění zahoupala před našimi zraky. Vyběhli jsme nahoru do kabiny, abychom pozdravili řidiče. Bylo jasné, že to je Franta. A co myslíte? Byl to on. Byl docela v šoku a taky bez nálady. Narozdíl od nás. „Vypadněte ven, nebo vás za ty … vyhážu sám.“ Taková byla tehdy jeho reakce.

Franta v době, kdy jeho vrstevníci už dávno měli partnerky, byl ještě stále single. Zajít do hospody ale nezapomínal. Byl zde docela často. Jeho matka mu tehdy říkala: „Synku v hospodě si robu něnajděš.“

To se ale spletla. Franta si totiž zanedlouho namluvil servírku zmiňované restaurace. Měli spolu dvě děti. Manželství jim ale nevydrželo. Franta byl složitá osobnost s kladným vztahem k alkoholu.

Když jsem ho viděl naposledy těsně před smrtí, byl opilý, i když bylo jedenáct dopoledne. Ohlásil mi, že má srdeční vadu, a že život stojí za … V ruce držel panenku pro svoji malou dcerku. Prý ji měl s nějakou romkou.

Já si Frantu budu pamatovat jako skvělého kamaráda, se kterým jsem si užil spoustu krásných zážitků.