Držení těla

Už jste to možná někde slyšeli. Držení těla je důležité. Co to ale znamená to držení těla? Jak a kdy se má vlastně držet? Jak to má vlastně člověk vydržet furt něco držet?

Ano, pro nás, co sedíme celé dny u počítače to opravdu není jednoduchý úkol. Přesto to musíme zvládnout, jinak nás semelou takové problémy s páteří, že se z toho …

Celé je to o energii. Tu máme omezenou. Musíme ji rozdělit mezi pozornost a koncentraci ve škole a práci, úkoly doma, či sport. To je individuální, každý má tu svou sadu aktivit, kterou každý den provádí. No a mezi ty aktivity musíme zařadit energii věnovanou držení těla. To znamená, že musíme z něčeho ubrat. Něco prostě omezit. To samo o sobě není jednoduchý úkol. Tlačí na vás různé povinnosti, termíny, ale i radosti a věci, které děláme rádi. A díky tomu, že několikrát (zpočátku asi stokrát) denně hlídáte pozici ramen, hlavy a břicha, neudržíte ve škole pozornost tak jak byste chtěli nebo nestihnete udělat tolik práce, kolik byste chtěli. Mohu vás uklidnit. Po pár (u mně asi po deseti) letech se tyto procesy zautomatizují a potřebná energie minimalizuje. A také tělo zpevněné každodenním cvičením a držením těla pak již drží ve správné pozici téměř samo (úplně samo nedrží nikdy).

Když tělo necháme, ať si hoví tak, jak se mu to zlíbí, garantuju vám, že se po čase rozjede do nepěkných tvarů. Nejsme často fyzicky pracující lidé, kteří s tělem denně pracují, posilují ho a udržují v kondici. My počítačová generace svým počínáním tělu v podstatě konstantně škodíme. Samozřejmě, že to musíme vyvážit sportem. Ale to nestačí. Je třeba dbát na správnou posturu (výraz z knihy Labyrint pohybu doktora Pavla Koláře).

A tak až budete sedět v učebně, v práci u počítače, nebo doma u televize. Až budete stát ve frontě na zastávce autobusu nebo na koncertě. Při návštěvě lékaře, nebo nějakého úřadu. Až půjdete po ulici při každodenní pochůzkách. Prostě pořád. Hlídejte se. Buďte napřímení, stůjte nebo seďte rovně, ramena tlačte do šířky, mírně vtahujte břicho a snažte se mít podsazenou pánev, hlavu zasuňte pěkně mezi ramena, nevytahujte ji dopředu. A nechte na sebe působit blahodárnou gravitaci. Ta vám pomůže tělo posílit a zpevnit.

Když to dělat nebudete, může vás potkat celá řada problémů. Rozjeté obratle páteře v první řadě (jako první se zpravidla hlásí ty krční a bederní). Ramena sjedou dopředu a budou mít tvar sešlapaného rýče, doslova vám vyjedou z ramenních kloubů. Výjimkou nejsou hrby, různé kulhání, ploché nohy (ano i to je důsledek nesprávného držení těla). Věřte mi, že až se vám na zádech vyrobí pěkný hrb, budete už mít s držením těla pořádný problém. Takové tělo už správným držením nenarovnáte, to byste ho museli zlomit. O rozjetých obratlích to platí taktéž. Ty dostanete do správné polohy jen tak, že nejdříve správnými cviky dosáhnete narovnání páteře (zní to jednoduše, ale je to pekelně náročný úkol) a pak jinými cviky musíte posílit svalový krunýř, který je drží na správném místě (to je snad ještě horší úkol než ten předchozí). Možná jste si všimli, že jsem tak nějak vynechal lékařskou pomoc, na kterou se přece můžu v případě problémů obrátit. To není náhoda. Lékař vám pouze pomůže léky na uvolnění, krátkodobými rehabilitacemi a radou. Nemluvě o tom, že na vyšetření i rehabilitace musíte čekat měsíce. To je samozřejmě nedostatečné. Prostě si musíte pomoct sami.