Dospělé děti

Vypozoroval jsem několik poznatků na tom, jak se dnes chovají mladí lidé. A nejen oni. Souhrnně bych to nazval vztahovou nezralostí.

Nechci přitom moralizovat z pozice moudrého staršího chlapa, který už všechno ví. Právě naopak. Sám na sobě jsem po léta poznával, jak složité je ve vztazích dospět.

Moje žena není moje první dívka. Období hledání té pravé bylo u mě docela komplikované (i když myslím si, že nijak nevynikalo od mých vrstevníků). Díky němu jsem ale na vlastní kůži poznal, co s člověkem provádějí hormony, zamilovanost, sexuální touha, odmítnutí, žárlivost nebo alkohol.

Vím například velmi dobře, co dokáže alkohol provést s chlapeckým chováním. V přítomnosti dívek se člověk dokázal chovat hloupě, neurvale a nevhodně. Někdy to mohlo přerůst ve vážné ublížení na duši. Některým dívkám jistě nevyhovovalo ani to, že jsem je chtěl pouze na sex. Jenže tehdy jsem jejich pocity příliš neřešil.

Postupně jsem také poznával, co to vlastně je láska. Že to není jen fyzická přitažlivost. Ta může být neuvěřitelně silná, dokud dívku nedostanete do postele. A potom se může zničehonic vytratit.

Pokud člověk nehledá hlubší vztah, velmi snadno sklouzne k povrchnosti. Nechá se řídit hormony a pudy, ubližuje druhým a vůbec si neuvědomuje, co po něm zůstává.

To všechno jsem ve svém mládí zažil na vlastní kůži. Za spoustu situací se dodnes stydím a všem holkám, kterých jsem se tehdy necitelně dotkl, se alespoň touto cestou dodatečně omlouvám.

Proč o tom píšu?

Protože právě díky těmto chybám jsem postupně dozrál. Naučil jsem se se svými city pracovat. Ne že bych občas neujel. Jsme jen lidé. Ale dnes už mě nerozhodí, když mi začne nadbíhat nějaká krásná žena. Ne že by se mi to dělo každý den, ale stát se to může.

Dokážu se zastavit. Dokážu si srovnat hlavu a uvědomit si, jak fantastické štěstí mám doma. A nikdy nechci dopustit, abych ho jedním neuváženým krokem zničil.

A co naši dnešní mladí?

Říká se: „Je třeba je nechat, ať si udělají vlastní chyby.“

Je to velká pravda. Asi jedině tak člověk získává skutečné zkušenosti. Jenže dívat se na to někdy bolí.

Mám pocit, že mladí lidé dnes mají méně přirozených příležitostí učit se vztahům. Zmizela spousta klasických vesnických zábav a diskoték, kde se lidé potkávali, seznamovali, odmítali jeden druhého, zamilovávali se, rozcházeli a zase dávali dohromady. Dnešní svět nabízí jiné možnosti seznamování, ale osobní zkušenost ničím úplně nenahradíte.

A tak někdy vidím lidi, kteří jsou podle občanky dávno dospělí, ale citově jsou stále začátečníci.

Ve vztazích se chovají hloupě. Dívku přehlížejí, nevěnují jí pozornost, ponižují ji nebo jí ubližují. Pod vlivem alkoholu se pak někteří chovají jako úplní pitomci. Řeknou a udělají věci, které už nejdou vzít zpátky.

Samotná chyba přitom podle mě není tím největším problémem. Chyby jsme dělali všichni.

Problém nastává tehdy, když se z nich člověk nepoučí a činí je opakovaně. Stávají se součástí jeho identity. Každý o něm pak řekne: „On je prostě takový.“ Strašné!

Pak může být o deset let starší, ale vztahově zůstane pořád stejným amatérem. Jen následky jeho jednání už jsou mnohem vážnější.

Mladá žena, která nechce zůstat sama ani nechce hledat jiného partnera, který by byl s velkou pravděpodobností stejně neschopný, excesy přehlíží. Odpouští. Snaží se vztah udržet. Doufá, že partner časem dospěje. Přijde společné bydlení, rodina a dítě.

Jenže on nedospěje. Katastrofální vztahový problém graduje.

Po několika letech ten idiot zjistí, že už svou ženu vlastně nemiluje. Přestože vedle něj stojí krásná, schopná žena a mají spolu třeba pětiletou holčičku, odejde za jinou.

A po několika dalších letech zjistil, že ani nová láska nebyla tím, co hledal. Najednou by se chtěl vrátit.

Jenže mezitím kolem sebe zanechal spoušť, která už zpátky vzít nelze. Kalich trpělivosti už dávno přetekl. Tohle už spravit nelze. A proč vlastně? Zpátky do nefungujícího vztahu s naprostým imbecilem?

A právě tady podle mě poznáme rozdíl mezi člověkem dospělým věkem a člověkem skutečně dospělým.

Dospělost totiž není jen možnost řídit auto, vydělávat peníze, pít alkohol, mít sex nebo zplodit dítě. Dospělost je také schopnost uvědomit si následky vlastního jednání. Umět ovládnout své okamžité touhy. Dokázat rozlišit mezi zamilovaností a láskou. Vědět, že každý vztah někdy zevšední a že nová žena nebo nový muž automaticky neznamenají nový a šťastnější život.

A hlavně pochopit, že lidé kolem nás nejsou kulisy v našem vlastním příběhu.

Mají city. Pamatují si naše slova. Nesou si naše činy někdy celý život.

Žádný z příkladů, o kterých píšu, jsem si nevymyslel. Viděl jsem je ve svém okolí. A možná právě proto mě tolik zasahují.

Když jsem byl mladý, dělal jsem také hlouposti. Některé mě dodnes mrzí. Rozdíl snad vidím v jediném: snažil jsem se z nich něco pochopit.

Protože udělat chybu není známkou nezralosti.

Nezralost je chybu si nepřiznat, opakovat ji a nechat za ni platit někoho jiného.