Dítě je jako jarní cibulka

Stručný příspěvek o dětech. Jejich schopnostech a vlivu rodičů na jejich rozvíjení. A také trochu o tom, jak je výhodné bydlet s rodiči.

Když cibulku zasadíte do země a zaléváte ji, hezky roste. Když ji dáte málo hluboko, nebo ji nezaléváte, neprospívá dobře, a když ji necháte na slunci jen tak, tak uhyne.

Podobné je to s dětmi. Mám v tomto směru dvaadvacetiletou vlastní zkušenost a dostaly se ke mně i poznatky mých kamarádů a známých, které mi tuto paralelu potvrdily.

V našich dětech se skrývá obrovská energie srovnatelná pouze s explozí různých tvarů, barev a vůní, jež sebou přináší jaro.

Aby se tento potenciál uvolnil musíte se dítěti věnovat. Nestačí mu ale koupit lego za sto tisíc nebo kopačky za deset. Musíte s ním být. Vést ho, učit a vychovávat. Je to spoustu času. Já mám to štěstí, že ještě stále žiji se svými rodiči, kteří nám velmi pomáhali se zázemím okolo domu. A tak jsem se synovi mohl opravdu hodně věnovat. Našli jsme společné zájmy a potkávali se v dílně u oprav motocyklových veteránů. Dnes už chodí do dílny sám nebo s kamarády a řeší zde různé technické úkoly. A vede si v tom velmi dobře. Umí opravit vše od zahradní sekačky přes skútry, motorky, čtyřkolky až po auta. K tomu letos dosáhl červeného diplomu u bakalářských státnic na VŠB TU Ostrava, kde studuje na konstruktéra. Nejen já jsem se synovi věnoval. Také moje manželka s ním trpělivě prošla celou základní školu. Denně se spolu učili. Syn má ADHD, a tak to nebylo jednoduché. Na střední škole už byl ale plně samostatný. Premiant.

Co může být hezčího než společné zpívání, sportování nebo práce? Jen si tak spolu hrajete nebo pracujete a vy toho malého tvora při tom i vychováváte. Máte jedinečnou příležitost mu říct: „To je dobré. To je špatné. To nedělej. To nesmíš.“ A při tom si pořád hrajete nebo něco opravujete. Já v kritických okamžicích klidně zařval nebo dal na zadek, a tak jsem dával děcku jasné mantinely, co může, co ne a co (konkrétně v dílně) je nebezpečné.

Když se dítěti správně věnujete, výsledkem je erupce. Ano výbuch. Malíři malují nádherné obrazy, muzikanti překrásně hrají a zpívají, sportovci dosahují úžasných výkonů, technici opravují stroje a poradí si se vším mnohem lépe než vy, kteří jste je k tomu přivedli.

Vaše dítě je časovaná bomba. Jen na vás záleží, jakou podobu bude mít výsledný výbuch. Buď se v něm probudí a rozvine to nejkrásnější, co v něm dříme, nebo bude mít exploze sebedestruktivní charakter a rozvinou se v něm patologické jevy, o nichž se ani nechci blíže rozepisovat.

Bohužel jsem svědkem stavu, kdy v České republice je ještě stále na můj vkus málo lidí, kteří chtějí vstoupit do posvátného manželského svazku a navíc je zde velké procento rozvodů. To je prostředí, které našim malým jarním cibulkám vůbec nesvědčí. Často na ně myslím a je mi smutno z toho, jak mnohé z nich doslova schnou na slunci.

Na závěr přidám ještě jeden příběh mladého chlapce, kterého obdivuji.

Znám kluka (dnes zhruba dvaadvacetiletého), který od deseti let staví z lega Technic různé komplikované výtvory. Jedná se nejen o různé dálkově řízené tahače a nakladače vlastní konstrukce ale i programovatelné roboty. K tomu tento chlapec dělá historický šerm. Mj. si osobně uháčkoval drátěnou košili. Jeho další zálibou je hudba. Když měl v osmnácti letech absolventský koncert, tak odborná porota byla z jeho výkonu nadšená. Přestože pro běžného posluchače to byl náročný zážitek. Však víte, Jazz není pro každého.

V současné době studuje ČVUT v Praze. Paralelně k tomu ještě studoval konzervatoř, toho ale zanechal a místo toho si přivydělává večerním hraním. Asi si takto vydělá dost, protože, když mu maminka dávala kapesné odpověděl „Díky, večerním hraním si vydělám víc než je tvůj plat učitelky.“ K tomu dělá nějaký ten sport, aby vysedávání u klavíru kompenzoval.

Chci tím říct, že se jedná o velmi úspěšného mladého muže.

Možná i vy takové lidi ze svého okolí znáte. Tito lidé měli pro svůj vývoj ideální podmínky. Určitě to nebylo o tom „Tu máš klavír, choď do hudebky a uč se.“

Tento chlapec si občas zadžemuje s otcem. Takový jam session musí být jistě pro oba obrovský zážitek. Vždyť známý rockový kytarista Eddie Van Halen kdysi poskytl tento rozhovor. Otázka: „Čeho byste chtěl v hudbě ještě dosáhnout? Co byste chtěl ještě v hudbě zažít?“, Odpověď: „Ještě jednou si naposledy zadžemovat se svým otcem.“ Dalších slov netřeba.