Cvičte, ale nespěchejte

U lidí ve věku 50+ dochází k různým problémům pohybového aparátu. Bolí je bedra, krční páteř, kolena nebo ramena.

Pokud za bolestí nestojí vážnější zdravotní problém, dá se pravidelným a správně vedeným cvičením často hodně zlepšit.

Není to ale hned.

Tělo, které nebylo zvyklé cvičit, musíme nejdříve cvičit naučit. A především na něj nesmíme spěchat.

Důležité je už to, jak se na cvičení připravíme. Správně se najíst, abychom měli dostatek energie, ale samozřejmě ne těsně před cvičením. Člověk by neměl přijít hladový, ale ani s plným žaludkem. Prostě být najezený tak akorát.

A pak můžeme začít.

Správnou kombinací cviků se postupně odbourají jednotlivé problémy. Zatuhlé klouby rozpohybujeme, rozhýbeme oběhový systém, zatuhlé svaly kolem páteře prokrvíme a uvolníme.

Tělo se začne probouzet.

To ale zdaleka není všechno.

Podle mě jsou velmi důležité cviky posilovací. Naše tělo totiž drží pohromadě zejména díky svalům. A máme už nějaké roky, takže svalová hmota má přirozenou tendenci ubývat. Pokud proti tomu nic neděláme, postupně slábneme.

Gravitace nám v tomhle směru vlastně trochu pomáhá. Už samotná chůze znamená, že naše svaly musí pracovat. Správným držením těla a častými, ideálně delšími procházkami děláte pro své tělo opravdu hodně.

Bohužel vám ale musím sdělit jednu věc.

Nestačí to.

Je potřeba přidat.

Třeba mrtvého brouka na posílení středu těla. Dřepy pro nohy a stabilitu dolní poloviny těla. Výpady, u nás někdy i s využitím bosu, kdy musíte zapojit spoustu stabilizačních svalů. Kliky, které při správném provedení výborně posilují horní polovinu těla (zejména problematická ramena). A samozřejmě prkno, při kterém pracuje prakticky celé tělo. Vhodné je provedení s vytáčením pánve.

Posilování ve vyšším věku ovšem není jednoduchý úkol.

Svaly už nereagují tak rychle jako ve dvaceti. Přesto mají i lidé po padesátce, šedesátce nebo ještě později schopnost zesílit a nabrat svalovou hmotu. A právě to může přinést úžasný efekt.

Tělo se začne zpevňovat. Stabilita se zlepší. Pohyb začne být jistější. Člověk zvládne věci, které mu ještě před několika měsíci dělaly problémy. A někdy postupně ustoupí i bolesti, které ho dlouho obtěžovaly.

A tady se dostávám zpět k úvodní myšlence.

Nespěchejte.

Při celém tom snažení buďte trpěliví. Vytrvejte. Cvičte a posilujte. Nepřestávejte jen proto, že po dvou týdnech nevidíte výsledek. A stejně důležité je dopřát tělu po námaze dostatečný odpočinek.

Nečekejte, že problém, který jste si pěstovali deset nebo dvacet let, zmizí během několika dnů.

Bude to postupné.

Radujte se z každého malého pokroku. Po cvičení můžete cítit úlevu a velmi příjemný pocit. Pak se vám ale váš dlouhodobý problém zase ozve.

A právě to vás nesmí odradit.

Vytrvejte.

Za měsíc to možná bude o něco lepší. Za další měsíc zase o kousek. Za půl roku se možná ohlédnete a zjistíte, že něco, co vás dříve omezovalo každý den, už skoro nevnímáte.

A pak (a možná to bude trvat i několik let) se jednou ráno probudíte a zjistíte, že vás nic nebolí.

Tak to alespoň bylo u mě.

Možná to není prognóza, kterou byste chtěli slyšet. Každý by raději dostal návod na tři zázračné cviky, které všechno spraví za čtrnáct dní. Jenže pokud jsou problémy dlouhodobé a svaly výrazně ochablé, žádnou takovou zkratku neznám.

Sval prostě během několika dnů nenaroste. Tělo, které jste roky zanedbávali, za týden nepředěláte.

Ale můžete ho předělávat postupně.

Cvik po cviku. Týden po týdnu. Měsíc po měsíci.

Proto cvičte. Posilujte. Choďte. Odpočívejte. A hlavně vydržte.

Cvičte, ale nespěchejte.

Držím vám palce, ať to zvládnete.