Co všechno mám rád na ženách

Nedávno jsem si položil jednoduchou otázku: Co mám vlastně rád na ženách? Napadla mě spousta věcí. Některé vážné, některé úsměvné. A když jsem si je začal sepisovat, uvědomil jsem si, jak moc ženy obdivuji.

Když se řekne, co mám rád na ženách, většinou lidi napadne krása. Ano, i tu mám rád. Bylo by pokrytecké tvrdit opak. Krásná žena dokáže potěšit oko stejně jako krásná krajina nebo umělecké dílo. A přiznám se bez mučení, že ženskou krásu vnímám obecně. Nejen krásu své vlastní ženy, kterou považuji za nejkrásnější na světě, ale i krásu ostatních žen. Není na tom nic špatného. Je to jen tiché potěšení z pohledu na něco hezkého. Takové to příjemné lechtání v břiše, když se vám někdo líbí, a přitom vás ani ve snu nenapadne si s dotyčnou něco začínat.

Jenže ženy nejsou jen krásné.

Obdivuji jejich sílu. A nemyslím tím sílu svalů. Myslím sílu, se kterou zvládají věci, které by mnohé muže položily. Zvládají bolest, utrpení, starosti o rodinu, práci a často ještě péči o své blízké. Kolikrát mám pocit, že příroda ženám naložila mnohem větší batoh než nám mužům.

Existuje starý vtip. Proč byla vynalezena antibiotika? Aby se žena se zápalem plic dokázala postarat o chlapa, který má rýmečku.

Muži umí být stateční v mnoha situacích, ale když nás skolí obyčejná viróza, často se z nás stávají trosky vyžadující nepřetržitou péči. A kdo se o nás většinou stará? Právě ženy.

Mám rád jejich schopnost dělat několik věcí najednou. Zatímco já někdy přemýšlím, kde jsem nechal klíče, žena zvládá plánovat nákup, řešit děti, telefonovat, vařit oběd a ještě vědět, kdy je potřeba zaplatit složenku. Opravdu netuším, jak to dělají.

Obdivuji také to, že zvládají profese, které byly dlouhá léta považovány za mužské. Řídí firmy, staví domy, operují pacienty, řídí autobusy, létají s letadly a často za svou práci dostávají menší uznání, než by si zasloužily.

Ženy bývají pečlivější a pořádnější než muži. Samozřejmě existují výjimky, ale obecně mám pocit, že mají větší smysl pro detail. Díky nim se z domu stává domov a z chaosu alespoň snesitelný pořádek.

Ano, ženy jsou někdy složitější. Někdy náladovější. Občas jim nerozumíme a ony nerozumí nám. Ale není se čemu divit. Příroda jim toho už tak dost naložila. Přesto většina z nich dokáže každý den fungovat, pracovat, pečovat o druhé a ještě se usmívat.

Když se nad tím vším zamyslím, dochází mi, že na ženách neobdivuji jednu konkrétní vlastnost. Obdivuji celý ten neuvěřitelný soubor schopností, citlivosti, síly, obětavosti, krásy i odolnosti a někdy i vzdoru, který z nich dělá ženy.

A ze všeho nejvíc mám rád jejich ženskost.