Ani Bali ani Mali

Když si člověk sáhne na úplné dno, a překoná to, často objeví to nejcennější. Po letech fyzických bolestí a psychického vyčerpání jsem našel nečekanou radost. Ne v exotických destinacích, ale ve vlastním těle a duši.

Díky změně životosprávy, pohybu, otužování a lidem kolem sebe prožívám každý den intenzivněji než výlety do dalekých krajin.

Někdy musíte spadnout opravdu hluboko, abyste zjistili, jak vysoko se dá vystoupat. Člověk, který si sáhl na psychické i fyzické dno, může potvrdit, že návrat zpět není zadarmo. Ale také může potvrdit, že odměna je nepopsatelná. Roky bolesti, zoufalství a každodenních limitů, které byly kdysi samozřejmostí, dnes vystřídala nekonečná radost. Hřejivý pocit v těle, které po desítkách let konečně nebolí. Klid v hlavě, která už není sevřená úzkostí.

A není to náhoda. Chce to úsilí: změnit životosprávu, dbát na psychohygienu, cvičit tak intenzivně, jak to jde, a někdy i víc. Otužování, které kdysi vypadalo jako šílenost, se stalo zdrojem tak silné euforie, že by ji leckdo marně hledal v drahých zážitcích na opačném konci světa. A k tomu sauna s kamarády, nohejbal, pravidelné cvičení. Především ale rodina a přátelé – pevný kruh lidí, kteří drží, i když sám padáte.

Dnes je všechno jinak. Tělo funguje. Hlava je v naprosté pohodě. A každý den přináší něco, co je možná úplně obyčejné, ale přitom k nezaplacení. Nic se například nevyrovná okamžiku, kdy při nohejbalu vypálíte smeč tak prudkou, jakou se vám nepodařilo trefit ani v mládí. Užíváte si ten okamžik, kdy to zaduní a soupeř jen nechápavě otočí hlavou. A to navzdory věku, kdy by výkonnost měla spíš klesat. Ten pocit síly a překvapení sám nad sebou je lepší než všechny pohledy na oceány a palmy.

A tak cestuji. Cestuji do vlastního nitra. Do krajiny své duše a těla. Každý den poznávám nové kouty, nové reakce, nové limity, které se posouvají. Jsem odměňován za to, že se k sobě chovám správně, a že na sobě pracuji. Už to není dřina, i když kdysi to dřina byla. Teď je to radost. Čirá, neředěná radost z toho, že žiju.

A pak se dívám na kamarády, kteří už zase vyhlížejí další exotickou dovolenou. Thajsko, Jižní Amerika, Moldávie, Norsko, Japonsko,… Někteří dokážou objet půl světa během jediného roku. Neustále hledají něco nového, další impulz, další rozptýlení. Mám je rád, ale někdy nechápavě kroutím hlavou.

Nemám finanční problémy. Taky bych si mohl zabalit kufr a vyrazit objevovat cizí světy. Přesto nemám zájem. Já objevují jinak. Zažívám něco, co mi žádná pláž ani horský masiv nenabídne.

Nemusím do Mali ani na Bali. Moje největší cesta vede každý den do mého nitra. A věřte, je to parádní jízda.