Strategické zakázky nesmí být rukojmím právního ping-pongu

Možná jste si toho všimli. Když se v naší zemi začne připravovat skutečně důležitá stavba – jaderná elektrárna, dálnice, železniční trať – často místo výkopu přichází právní bitva.

Výběrové řízení skončí, vítěz je známý… a pak se rozjede kolotoč námitek, žalob, rozkladů a předběžných opatření. Někdy měsíce, jindy roky.

Jako člen Hospodářského výboru jsem znepokojen. Nejde o výjimky, ale o vzorec, který se opakuje u většiny strategických zakázek. A výsledek? Ztrácíme čas. A čas, to jsou peníze. Pro stát, firmy i občany.

Nebylo by ale fér házet vinu na jednotlivce. Většina těchto sporů probíhá v rámci zákona. Ale i zákonná pravidla se dají zneužít jako zbraň – ke zdržování, blokování, nebo podkopání důvěry veřejnosti v celý proces. A to je nebezpečné. Zvlášť když jde o stavby, které rozhodují o energetické bezpečnosti, dopravní dostupnosti nebo zaměstnanosti v regionech.

Nedávno jsem v této věci interpeloval premiéra i ministra průmyslu s cílem otevřít debatu, která se v této zemi dlouho nevede: máme vůli chránit veřejné zakázky před tím, aby se z nich stala právní past? Máme odvahu říct nahlas, že důvěra v jejich spravedlivý průběh je klíčová pro budoucnost celé země?

V interpelacích jsem připomněl konkrétní případy, kdy právní a diplomatické tlaky výrazně narušily důvěru ve výběrová řízení. V případě tendru na dostavbu Dukovan se nakonec dospělo k podpisu smlouvy, jinde ale problémy přetrvávají. Ilustračně lze zmínit pražské metro D, kde místo toho, aby pracovaly stroje, naplno makají právníci a snaží se výsledek tendru zvrátit ve vlastní prospěch. A občané? Ti mají zkrátka smůlu a musí stále čekat na posun. To je špatně!

Musíme si přiznat jedno: současná pravidla už nestačí na realitu velkých soutěží. Pokud výběr vítěze trvá kratší dobu než následné právní tahanice, je něco špatně. A pokud stát nedokáže například ochránit členy hodnoticích komisí před výhrůžkami nebo nátlakem, jako tomu bylo právě v případě metra D, pak neplní svou základní roli.

Nechci ale jen kritizovat. Věřím, že máme šanci to změnit. Musíme ale mít odvahu pojmenovat problém a politickou vůli ho řešit. Mluvím s lidmi v regionech a mluvím s firmami, které se soutěží účastní. A chci, aby lidé nemuseli znovu a znovu poslouchat: „Zase to někdo napadl? Zase se to odkládá?“ Veřejné zakázky mají být nástrojem rozvoje, ne bitevním polem právních her.

Pokud dostanu v podzimních volbách Vaši důvěru, chci na tomhle ve Sněmovně pracovat. Ne proto, abychom někomu brali právo bránit se nebo vylučovali. Ale proto, abychom nastavili rámec, který bude chránit nejen pravidla, ale především čas, veřejné prostředky a důvěru občanů.

Je na čase říct jasně: nejde jen o právní detaily. Jde o budoucnost této země. A budu to znovu a znovu připomínat.