V dnešním blogu jsem si dovolil věnovat tématu s uprchlíky a zároveň krátce zareagovat na osoby Jaroslava Millera (rektor na UPOL) a Jiřinu Šiklovou (socioložka). Mimo to připomínám také úspěšné hnutí Islám v ČR nechceme.
Přistěhovalce pro pana rektora
Není to tak dlouho, co došlo v Olomouci k napadení aktivistů, kteří sbírali podpisy na petici proti imigračním kvótám. Zhruba dvacítka muslimů, kteří studují na místní vysoké škole (budoucí lékaři) zde aktivisty slovně urážela a vyhrožovala jim zotročením, navíc došlo také k poničení petičního stánku. Umírnění muslimové se tak ukázali v pravém světle, osobně zastávám názor těch, kteří tvrdí, že by tito lidé měli okamžitě ukončit studium a naši zemi opustit, nejsou hodni toho využívat zde svého práva na vzdělání a v žádném případě si nezaslouží pohostinnost naší země.
Událost je však zajímavá také tím, co posléze následovalo. Netrvalo dlouho a o incidentu začala informovat média, na ty následně prostřednictvím svého profilu na facebooku zaútočil Jaroslav Miller – rektor Univerzity Palackého v Olomouci, když označil článek v jednom z médií za xenofobní. Zároveň dodal, že by případě zřízení petice „chceme v ČR přistěhovalce“ neváhal a podepsal ji jako první. Pokud by někdy takováto petice skutečně vznikla a uprchlíci do ČR směřovali, navrhoval bych následující postup. Jelikož zde máme tolik šlechetných lidí, nenechával bych zajišťování ubytování a péči o uprchlíky na bedrech státu, vhodné by bylo jejich přerozdělení do domácností těch, kteří zmíněnou petici podepsali a kteří o jejich příchod usilovali. Pokud by tedy měl pan rektor rodinný dům, mohl by poskytnout přístřeší 3-4 uprchlíkům, v případě bytové jednotky by se nabízela možnost 1-2 uprchlíků. Zároveň by měl člověk, který tvrdí, že pro nás uprchlíci žádné nebezpečí nepředstavují, plnit roli jejich jakéhosi zákonného zástupce (minimálně po dobu, než se začlení). V případě, že by se přistěhovalec projevil nějakým trestným činem (či selhal jinak), měl by být následně vyhoštěn jak on, tak i jeho zákonný zástupce. Řady pseudohumanistů snažících se o zničení vlastní země by zřejmě rázem prořídly.
Islám a křesťanství není totéž!
V následujících řádcích si pro změnu dovolím zareagovat na slova socioložky Jiřiny Šiklové, která nám říká, abychom se nebáli islámu, protože se přece od křesťanství zase tolik neliší (rozhovor se socioložkou naleznete na parlamentnilisty.cz). Prostřednictvím myšlenek Roberta Tracinski, Billa Warnera a publicisty Tomáše Haase bych rád vysvětlil, proč se tato dáma tak zásadně mýlí. Když se dnes prakticky jakýkoliv den podíváme na internet, do novin, nebo jiných médií, narazíme na násilí spáchané ve jménu islámu. Pokud ale chceme hledat násilí spojené s křesťanstvím, musíme se vracet hluboko do minulosti, např. do dob křížových výprav. Můžeme také porovnat život Ježíše Krista a Proroka Mohameda, zatímco Ježíše násilí zabilo (on sám kázal mír), Mohamed naopak díky násilí získal svou moc a jen díky němu byl úspěšný. Pokud budeme porovnávat ranou historii obou dvou náboženství, zjistíme, že zatímco křesťanství bylo pronásledováno, islám získával svůj vliv skrze válečné dobývání.
Paní socioložka argumentuje také tím, že řada kapitol a statí v koránu je velmi podobná až shodná s těmi, které jsou v křesťanství či v judaismu. Tato dáma už ale úplně zapomíná na to, že judaismus i křesťanství prochází prakticky dva tisíce let vývojem, během něhož se mění a přizpůsobují společnosti. Pokud by se dnes musela znovu registrovat židovská nebo křesťanská církev, registrovala by se podle aktuálních předpisů a zákonů. V žádném případě ne podle textu Starého, nebo Nového zákona. Naproti tomu islám žádnou reformou nikdy neprošel a projít nemůže, co bylo v koránu nařízeno, dovoleno či zakázáno před jeden a půl tisícem let, je nařízeno, dovoleno či zakázáno dodnes. To jsou naprosto logicky a polopatě podaná fakta od výše zmíněných mužů, na základě kterých můžeme brát vyjádření Jiřiny Šiklové jako lež pohodlného člověka, který byl příliš líný na to, aby si tato fakta zjistil.
Nenahraditelné hnutí
Ačkoliv jim řada lidí hází klacky pod nohy, oni stále sílí. Ano, narážím na hnutí Islám v České republice nechceme. Nemusíme s nimi souhlasit ve všem, ale musíme si uvědomit jejich význam a také jak nenahraditelní jsou. Byli to oni, kdo zde začal výrazně upozorňovat na problematiku islámu, díky nim jsme se dozvěděli o kauzách z českých mešit, nebo například o samotném významu halal produktů. Nemalá část jejich sympatizantů se následně dokázala sjednotit a společně vyvíjet tlak na společnosti, které vlastní právě halal certifikace a samotné produkty nabízejí. Stovky dalších zase plnili náměstí měst při demonstracích. Lidé z IVČRN se nebojí říkat pravdu a takoví lidé to mají v každé době těžké, teď když si připomínáme výročí 600 let od upálení Jana Husa, to asi nemusím dvakrát opakovat. Když tehdy Jan Hus šířil pravdu, byl označen za kacíře, dnes jsou lidé z tohoto hnutí v čele s Martinem Konvičkou označováni za radikály a nácky. Jsou tak označováni přesto, že zlo islámu často přirovnávají právě ke zlu páchaném v dobách nacismu, nebo přesto, že se veřejně distancují od uskupení typu dělnické strany a dalších.
Ačkoliv nemám úplně odborný přehled o tom, jak jsou na tom protiislámská hnutí v jiných zemích, troufnu si tvrdit, že Česká republika bude v tomto směru na vrcholu. Vděčit za to můžeme právě těmto lidem, které se já osobně nebojím nazvat novodobými odbojáři (ale to nikomu nevnucuji). Rostoucí podpora stále širší veřejnosti dává znamení, že se lidé s myšlenkami hnutí ztotožňují, což samozřejmě těžce nesou jeho odpůrci, kteří by ho nejraději zničili a jeho představitelé exkomunikovali. Právě angažovanost vlastních občanů je obrovsky důležitá a proto bych chtěl i já využít této možnosti a prostřednictvím svého blogu vyzvat všechny, aby byli slyšet a vidět, aby se nebáli říci svůj názor. Řiďme se tím, že budeme raději trpět pro to, že říkáme pravdu, než aby měla pravda trpět pro naše mlčení. V případě, že naše vláda podlehne tlaku a rozhodne o přijetí uprchlíků, musí počítat s tím, že tu jsou občané, kteří jsou připraveni k zahájení blokády hranic a letišť a k účasti na masivních protestech v ulicích našich měst. Pokud si někdo myslí, že Češi jsou schopni jen remcat a k činům se neodhodlají, velmi se plete a možná už brzo si na má slova vzpomene.
