Dopis budoucím generacím

Já jen z té duše přeji a pána boha prosím, aby milovanému a po všechny časy nad jiné těžce zkoušenému národu našemu co nejdříve dostalo se věrného zrcadla veškeré jeho minulosti, ku poučení a vzpamatování se.

Moji drazí Češi, kamarádi, vlastenci,

píši vám tento dopis jako odkaz budoucím generacím. Nevím, v jaké době a jestli vůbec ho budete číst. Nejsem si jist, zda nebudou chapadla cenzury už natolik rozvinutá, že nedovolí, aby se k vám mé poselství dostalo. Nejsem si také jist, zda najdu dostatečné množství stejně uvažujících lidí, kteří mi pomohou, aby se dopis už dnes šířil a aby si jeho obsah lidé uchovali ve své paměti. Jen tak se může můj vzkaz někdy dostat i k vám, generacím budoucím.

Je 21. srpen roku 2015, dnes je to přesně 47 let, kdy bylo tehdejší Československo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. Nyní téměř po půl století čelíme další invazi, kdy se v rámci stěhování národů na Evropu valí statisíce cizáků. Ti, kteří jim otevírají brány, tvrdí, že to jsou uprchlíci před válkou a že je naši povinností, abychom jim pomohli. Vůbec ale neberou ohled na to, že velká část těch lidí jsou ekonomičtí migranti. Přehlížejí, že mezi nimi je obrovské množství muslimů, jež vyznávají víru toho strašného islámu, který je učí, aby nás nemuslimy (křesťany, ateisty, židy...) nenáviděli. Život v Evropě se tak ponořuje do velkého strachu a nejistoty. Nejinak tomu je i v naši milované České republice. Prostý lid, který tvoří tuto zemi se právem obává o svou budoucnost a je připraven se bránit. To nese velmi těžce značná část našich politiků, kteří už dnes neslouží českému lidu, ale pro pár špinavých zlaťáků hrbí své hřbety před cizími zájmy. K nim se přidávají všemožní pseudointelektuálové a různí pracovníci z humanitních a neziskových organizací, které se uprchlíky a menšinami zabývají a ročně na tento svůj koníček čerpají desítky a stovky milionů ze státní kasy.

Situace se v posledních měsících dramatizuje a začíná být více a více napjatá. Na prostém českém lidu se připravuje obrovská zrada, připravuje se jeho porážka. Jako odpůrci multikulturalismu jsme častování těmi nejhoršími nadávkami. Hovoří se o nás jako o psech a xenofobní lůze, kterou je třeba jednou pro vždy umlčet. Proto se chystají všelijaké kampaně, které mají náš odpor zlomit. Část našich vědců v posledních dnech sepisuje petice a zvedá na nás varovný prst, neboť jsme prý plni nesmyslných předsudků a je nepřijatelné, abychom je ventilovali a abychom se postavili na odpor. Naše děti už dávno nejsou ve školách vychováváni k lásce ke své vlasti, místo toho současná ministryně školství plánuje, jak jim bude vymývat mozky svým bojem proti údajné xenofobii. Znám jedno přísloví, které říká: „chceš li zničit národ, znič mu děti“.

Nerozumím tomu, kde se to v těch lidech bere. Říkají o sobě, že bojuji za práva menšin a proti předsudkům, které se nebezpečně šíří v naší společnosti a které jsou způsobeny především neinformovaností. Považují se za vzorek ony ušlechtilé humanity, přitom jsou plni nenávisti vůči všemu českému. Nevím, z jakých pramenů tryská jejich nenávist a zloba proti nám, kteří jsme jejich spoluobčany. Cítím se jejich chováním zahanben. Netuším, jak to s námi vše dopadne, současný stav je neudržitelný. Čekají nás zřejmě třídní konflikty a dříve či později propuknou na plno také muslimské bouře. Chci vám však slíbit jedno, budeme se bránit do poslední chvíle, budeme střežit naše hodnoty a budeme bojovat o svou vlast, tak jako o ni po staletí bojovali naši předci. Uděláme vše pro to, aby se naše činy nesly Evropou jako zástava lepší budoucnosti, jako přízrak revoluce proti pánům, jako symbol bratrství vykořisťovaných. Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!

S úctou 

Marek Morávek

21.8.2015