Ta řeka tajemná je ideální. Lesy. Čirá voda. Rybářův sen. Občas kolem ní procházejí místní, párkrát za rok znalí přespolní. Chytal jsem v té řece a jsem z ní perplex.
Občas kolem ní procházejí místní, párkrát za rok znalí přespolní. Chytal jsem v té řece a jsem z ní perplex. Zavřu oči a jsem tam. Stará vrba se naklání do půli koryta. Vlevo splav, jen slyším, nevidím. Vpravo se po průzračném líném proudu s usychajícím listím na hladině zrcadlí další staré ohromné duby, habry.. Pastva pro oči. A ryby! I kdyby tam nebyly, budu tam já. Ale ostroretky, líni, okouni, hrouzci..
Zapředl jsem hovor s jiným rybářem, který jako já chytal v místě, kde nejsou žádné turistické cesty, vlastně žádné cesty, jen uzounký klikatý rybářský chodníček který se místy ztrácí. Rybář lamentoval, že místní organizace už pět let na řeku dlabe a všechny ryby sype do jezera, které je autem dobře přístupné, všichni kapraři, kteří neumí nic jiného, se na jezerní břeh taky vysypou, nahodí dva těžké pruty na položenou a blaženě klímají. Nesouhlasil jsem s ním. Kdyby ryby přibyly, přibyli i rybáři, rybářské chodníčky by se rozšířily v chodníky, přijeli by šoumeni z EU, řeka by se narovnala, staré stromy pokácely, dno by bylo stejnoměrné, všude turistické mapy... Brr!! Ale řeka zatím zůstává nepovšimnuta. .
Řeka je bez času. Od počátku zemských bystře i líně plyne. Přicházeli kdysi šlechtici, králové, války, výměny vlád, prezidenti.. Jí se to netkne. Občas se líně podrbe, když titěrní lidé přidělali tu a tam jízek. Tak pravím já, rybář z mála probuzený a nadšený, protože řeka tam prostě je, ryby v ní, málokdo prochází kolem a je to tak dobře.
