Jaryn Hrotil. Pan rybář. Vídávali jsme ho v hospodě u řeky. Vypil jedno pivo a vydal se s pruty k řece. Chytával tam, kde my, ale najednou se někam ztratil, nebylo ho.
Zase se našel kolem jedenácté, vypil další pivo, tajemně se usmíval a nic neříkal.Kus chlapa zvyklého pracovat fyzicky na sobě maskáčovou bundu,vypadal frajersky neokázale. Občas ho doprovázel jeho bratr s hnědým hněvivým pohledem a nemluvil vůbec. Jaryn slovy šetřil. když platil, pouze pomalu zvedl ruku. Jen když v noci odjížděl na kole, batoh, pruty a bůhvíco, zamručel: "Zdar."
Nikdo nevěděl, kde chytal. Skotačili jsme pár set metrů od hospody, kde bylo kde co a ještě něco navrch. Proudky, zátočiny a v nich ryby. Na nich jsme se vyblbli do dospělého věku. Jaryn nějaký rok chytal tam, kde my, ale pak zmizel. Když jsme se ho pak v hospodě ptali, kde vlastně rybařil, upřel pohled do prázdna a věštecky mlčel.
Až pak tak po dvou měsících jsem jel na kole po druhé straně řeky, ze zvyku jsem obhlížel "naše" břehy a tam jsem v hustém vrboví Jaryna objevil. Byl přes kilometr po proudu řeky než my, v místech, kde nic není. Řeka je rovná, necelé dva metry hloubky, táhne se líně, vrby bez konce, voda nudná jak letní milenka před dvaceti lety, nuda, šeď. A v tom všem Jaryn, třímetrový štikový prut s káčou, jinak nic. Čekal ve stínu vrb, ani mě přes řeku neviděl. Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou, to se načeká...Ale je to Pan rybář. Prázdniny skončily, přišlo září, pak říjen a tehdy jsem jel zase na kole po druhé straně. Jaryn tam byl ve vrbách zase, ale už neseděl. Stál na obrovském kameni a těžký prut byl nádherně v půli ohnutý. Na druhém konci něco bylo a nebyla to štika, bylo to obrovské. Stál jsem vedle kola a ani nedýchal. Jaryn netvora nadzvedl k hladině. Byl to Nestvůrný Štikoun, Old Pike, Esox Lucius Grandioso, hodně přes metr. My rybáři jsme byli na řece zvyklí na leccos. Na tohle absolutně ne. Štika ležela na boku na hladině řeky, na první pohled bylo po pár minutách dobojováno, jenže si asi brala oddechový čas. Jaryn stál a táhl štiku zvolna ke břehu. Životní ryba. Vzal tenisový podběrák. Na ohromnou štiku se absolutně nehodil, ten podběrák se hodí na tenis a malé ryby, ale co mu zbývalo, Jaryn byl coby .letitý rybář zvyklý brát i velké ryby prostě do ruky, ale na zubatého netvora nestačil. Nicméně přiváděl na prutu zvolna nestvůrnou štiku k sobě. Pravou rukou ohnutý prut kolmo nahoru, levou podběrák a nasadil ho štice. na hlavu. Na víc ne, podběrák nestačil. A štika se probrala. Když ucítila pletivo podběráku na nose, mohutně zabrala, rozstříkla proudy vody, Jaryn na břehu na velkém kameni uklouzl. spadl na záda a životní ryba přetrhla silon. Byla půl metru od něj, ale volná, jen rukojeť podběráku se jí kývala na ohromné lebce, čelisti hryzaly její pletivo. Každý dělá to, co může. Štika zvolna odplouvala od břehu s titěrným podběrákem na hlavě a bezmocný Jaryn řval k nebesům slova neopakovatelná. Moby Dick po boji vyhrál, Achab nebyl mrtvý, ale byl zlomený. Do hospody už nikdy nešel. Ohromnou štiku našli za pár dní mrtvou, rány po boji byly moc velké. Jaryn se ztratil navždy. ,
