Výherní tiket

Pokus o povídku :-)

Konečně si mohl říct, že má alespoň jednou v životě štěstí.

Stál v neveliké místnosti sázkové kanceláře a stále nevěřícně spočíval pohledem na tiket oranžové barvy, který svíral v pravé ruce. Nemohl tomu zázraku uvěřit - právě vyhrál necelých padesát tisíc korun osmi správně natipovanými zápasy. Pro jistotu se ještě jednou podíval, zda-li všechna utkání na lístku výsledkově souhlasí a poté jistým krokem zamířil k okénku pro sázky.

Za precizně vyleštěným sklem seděla atraktivní žena kolem pětadvaceti let, jejíž tmavě hnědé oči byly tím prvním, co ho na první pohled zaujalo. Pomyslel si, že odlehčený flirt s ní by byl třešínkou na dortu při jeho už tak znamenitém a velkolepém dnu. Vyčkal asi deset minut, než si stařík v ošoupaném kabátu před ním vsadí sportku a pak zaujal jeho místo před okénkem.

Pracovnice sázkové kanceláře se na něj zprvu bezvýznamně podívala, jako by u ní představoval velkého papírového panáka. Přesto spatřil v její tváři jakýsi záblesk zaujatosti. Hledě na její přitažlivou bleděmodrou blůzku, podal jí svůj výherní tiket. Žena jím projela v automatu a pak se zadívala na částku, kterou měla výherci vyplatit.

"Budu potřebovat váš občanský průkaz," řekla striktně.

Vytáhl tedy z koženého saka svůj průkaz totožnosti a pomalu jej položil na kovovou desku. Začínal být už trochu nervózní, neboť žena si jeho občanku prohlížela nejméně minutu. Po chvíli napjatého ticha řekla: "Počkejte okamžik, tolik peněz tady nemám. Musím pro ně dozadu." V té chvíli na sobě začal zlehka cítit zvědavé pohledy sázejících sedících u miniaturních stolků. Napadlo ho, jestli s ním žena nehraje nějakou "špinavou" hru. Ostatně, doposud by se nedalo říct, že by jeho život za něco stál. Smůly a utrpení si užil více než dost. Přesto na sázení nikdy nezanevřel, ani v dobách, kdy penězi musel šetřit.

Žena se u okénka objevila záhy. V rukou držela balík pětitisícikorun.

"Musel jste mít šťastnou ruku při vyplňování tohohle tiketu," řekla mu svým tenkým hlasem.

"Šťastnou ruku, tu já mám pořád, a nejen v sázkové kanceláři," zalhal okamžitě.

Nevěděl proč, ale vypadalo to, že ho prokoukla skrz na skrz. V duchu si musel přiznat, že lhát zkrátka neumí.

"Jak s tím naložíte, pokud se mohu zeptat?" pokračovala.

Řekl jí, že polovinu částky dá určitě na charitativní účely. To byla jeho druhá lež. Žena uznale přikývla. "Hm, tak to jste frajer," dodala. Ironický tón jejího hlasu byl však více než patrný.

Během předávání peněz se ještě stačil zahledět do jejího krásného nezkaženého obličeje a s pozdravem vyšel ven.

Cestou domů si neustále opakoval větu, proč se mladice alespoň nezeptal, zda-li by večer nezašla na večeři. Byl zoufalý, protože se neuměl přinutit k tomu, aby nějakou vybídl k seznámení. Flirtovat uměl mistrně, ovšem známostí mnoho nikdy neměl. Třeba to vyjde při další výhře, pomyslel si a kráčel dál po chodníku ozářeném letním sluncem.