Istanbulská úmluva je mnohem více dokument politický než právní. Na mnoha místech operuje s termínem „gender“, snaží se měnit tradice naší země a vztahy mezi muži a ženami. Oproti naší legislativě, která je postavena na rovnosti všech občanů a jedinců, zakládá privilegované postavení obětí domácího násilí, tedy vlastně přináší nerovnost. Ačkoliv proklamuje, že bojuje proti stereotypům, sama jiné stereotypy zakládá. Například staví na zásadě, že za násilí vždy může násilník, pomíjí však, že nejčastěji dochází k násilí mezi osobami blízkými a že ve společnosti se lidé vzájemně ovlivňují a na sebe reagují. Naivně také věří, že výchovou mužů se dá násilí zcela eliminovat. Zapomíná, že k násilí se většina jedinců uchyluje pod vlivem emocí a že emoce v mozku racionální složku vypínají.

Pramen :prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová.

Rovnoprávnosti mezi muži a ženami de jure existuje, ale jinak ne. Nerovnost mezi mužem a ženou nastala, když Bůh svtořil ženu.

Jen jděte s Istanbulskou úmluvou do brusele.