Když vás vede Hamáček, dostanete na fráček

Tonoucí se stébla chytá. Předseda ČSSD a ministr vnitra Hamáček se snaží chytit Zelených. Ani nevím, jestli je to víc hloupost, nebo ponížení. Každopádně je to ale zoufalství.

Sociální demokracie je nejstarší česká politická strana, která v minulosti nepochybně vybojovala mnoho důležitých bitev. Momentálně má však mnohem více odpůrců než příznivců, ale i většina jejích nevoličů by vám nejspíš řekla, že by si úplný pád či dokonce zánik jediné české levicové demokratické strany nepřála.

Jenže v čele ČSSD stojí Jan Hamáček. Vůbec si nemyslím, že by to byl úplně neschopný člověk. Vzpomínám si, že před časem důstojně a dobře zvládal post předsedy Poslanecké sněmovny, asi není ani špatný ministr vnitra, na jaře se dokonce na chvíli vyhříval na výsluní, když v červené mikině zastínil Andreje Babiše.

Ve funkci předsedy sociální demokracie ale selhává na celé čáře. Nechvalně ho proslavily zejména neustálé názorové obraty a neschopnost či nedostatek odvahy stát si za svým slovem. Před časem mě velmi pobavilo, když někdo parodoval Hamáčka na sociálních sítích slovy: Hamáček opět pronesl rozhodné a jednoznačné MOŽNÁ!

Je samozřejmě pravda, že Hamáček se stal předsedou ČSSD ve složité situaci. Stále měl ale šanci si vybrat. Buď začít stranu okamžitě reformovat ve skutečně moderní levicovou stranu, což by byl určitě bolestivý proces znamenající odmítnout účast v Babišově vládě, být pod palbou Miloše Zemana a jeho věrných, a nejspíš prožít pár složitých let. Nebo pokračovat v kurzu tradiční levice, koexistovat s Milošem Zemanem, být ve vládě, vymezovat se vůči Babišovi doleva, a snažit se vybojovat maximum pro potenciální voliče, tedy zejména starší lidi a nízkopříjmové voliče.

Právě druhou cestu zvolil Hamáček. Ale jak je jeho zlozvykem, nešel po ní rozhodně a přímo, ale každou chvíli naznačil odbočku či dokonce obrat, aby se nakonec ale opět poslušně vrátil do původního směru. Pokaždé mu přitom musel znít v uších stále hlasitější posměch.

Vrchol Hamáčkova nesmyslného otáčení sem a tam ale přišel nyní, když doslova po kolenou přilezl poprosit o spojenectví Zelené, tedy stranu, jejíž preference vykazují něco kolem 1%. A stranu, která na kolenou klečícímu předsedovi nejstarší české politické strany vzkazuje, že pokud ji odmítnou nejen Piráti se STAN, ale dokonce i obskurní projekt Mikuláše Mináře či jakási Budoucnost, tak o tom budou uvažovat.

Mně to celé přijde jako naprosto neuvěřitelné a absurdní divadlo. Aby toho nebylo málo, tak aby Hamáček zalezl dostatečně hluboko do trávicího ústrojí, vystoupí s tím, že ministři ČSSD budou požadovat dřívější útlum uhlí, než jaký doporučila tzv. Uhelná komise.

Opravdu by mě zajímalo, jak chce Hamáček svým tradičním voličům (tedy té hrstce nejvěrnějších) vysvětlovat, že se kvůli ČSSD zdražuje elektřina a teplo. Dále by mě zajímalo, jak chce proevropsky smýšlejícím voličům vysvětlovat, že kvůli ČSSD se prohlubuje naše závislost na ruském plynu.

A asi vůbec nejvíc mě zajímá, jak chce Hamáček mladým lidem a městským liberálům vysvětlovat, že pobyt v Babišově vládě, spojenectví s Milošem Zemanem, Michal Hašek v roli volebního manažera, Jiří Paroubek v roli jakéhosi poradce a podobné perly, byly jen nevýznamnou epizodkou, a že teprve teď ve spojení se Zelenými, je to ta pravá Hamáčkova socdem?

Zkusím si tipnout. Voliči, tradiční, potenciální, vesničtí, městští, mladí i starší se Hamáčkovi vysmějí tak hlasitě, že to možná konečně uslyší a pochopí.