Vliv dětského traumatu na dospělý život | psycholog Horňanský

Když utrpíme trauma v raném dětství, celý život se pak mužeme potýkat s jeho symptomy. Chybí pocit spokojenosti a naplnění, život se nezdá být v pořádku. Jsme v roli oběti nebo v roli viník...

Dětství je obdobím, které formuje naše životy, názory a vztahy. Je to čas, kdy se učíme, jak se orientovat ve světě, jak navazovat vztahy a jak reagovat na různé situace. Bohužel, pro některé z nás může být toto období poznamenáno traumatickými zážitky, které mají dalekosáhlé důsledky. Trauma v dětství může mít různé podoby – od fyzického a emocionálního zneužívání po zanedbávání a traumatické události, jako jsou rozvody rodičů nebo úmrtí blízkých.

Tyto zážitky mohou ovlivnit nejen naše psychické zdraví, ale také způsob, jakým se chováme a jak se vztahujeme k ostatním v dospělosti. Mnoho dospělých, kteří zažili trauma v dětství, se potýká s problémy, jako jsou úzkosti, deprese, nízké sebevědomí nebo potíže ve vztazích. Často si ani neuvědomují, že jejich současné potíže mohou mít kořeny v traumatických zážitcích z dětství.

„Trauma je jako zranění, které se nikdy nezahojí, pokud se s ním nevyrovnáme ...“ Peter Levine

Maďarský lékař žijící v Kanadě, Gabor Maté, věnoval svou kariéru komplexnímu traumatu a jejímu vlivu na přežívání a vývoj člověka. Složité propojení mezi závislostí a traumatem začal vnímat během své dlouholeté praxe lékaře, kdy pracoval se závislými. Inspirovala ho k tomu jeho vlastní zkušenost. Narodil se totiž v roce 1944 jako dítě do židovské rodiny v budapešťském ghettu a toto období is odstupem času vnímá jako silně traumatické. To mělo podle něj vliv na jeho dopaminový systém a emoční prostředí, ve kterém vyrůstal. Pocit štěstí si tak v dospělosti zvykl doplňovat skrze vlastní závislost, konkrétně např. nekontrolovaným nakupováním CD nosičů.

Traumatizace v dětství, na rozdíl od traumatizace v dospělosti, s sebou přináší celé spektrum patologických problémů (odborně spektrum symptomatiky a komorbidity). Kromě stresové poruchy jsou klinicky významné, zejména typické osobnostní změny týkající se sebevnímání a vnímání ostatních lidí, těžké poruchy regulace sebehodnoty s chronickými pocity viny a studu, změny osobních hodnot a přesvědčení a sklon k opakování traumatu a reviktimizaci.

Takto pokřivený obraz sebe sama má dlouhodobé vážné následky. Několik studií hovoří například o vyšší náchylnosti na návykové látky u lidí, kteří zažili nepříznivé zážitky v dětství, jako jsou zneužívání, zanedbávání či týrání. Podle Matého mohou být nepříznivé podmínky navenek až neviditelné, ale pro člověka, který se v dané situaci nachází, působí traumaticky.

Jedná se tedy o subjektivní interpersonální vnímání situace. Může to být například „jen“ nedostatečná pozornost rodiče, který řeší své vážné problémy a od svého dítěte vyžaduje poslušnost a bezproblémovost. Na dítě to má následně takový vliv, že potlačí své potřeby, aby neztratilo lásku a náklonnost rodiče.

„Trauma je jako stín, který nás pronásleduje, dokud se mu nepostavíme čelem ...“ Francine Shapiro

Je důležité si uvědomit, že uzdravení z traumatu je proces, který vyžaduje čas, trpělivost a často i odbornou pomoc. Existuje mnoho terapeutických přístupů, které mohou pomoci jednotlivcům zpracovat jejich zkušenosti a najít cestu k uzdravení. Mezi tyto přístupy patří kognitivně-behaviorální terapie, EMDR (desenzibilizace a zpracování pohybem očí) a další formy psychoterapie, které se zaměřují na zpracování traumatických vzpomínek.

Důležité je také budovat podpůrné sítě a vztahy, které mohou poskytnout emocionální oporu. Sdílení svých zkušeností s důvěryhodnými přáteli nebo rodinou může být prvním krokem k uzdravení. Vytváření zdravých vztahů a učení se novým strategiím může pomoci jednotlivcům překonat následky traumatu a vést plnohodnotný život. Uzdravení je možné, a každý krok směrem k porozumění a podpoře může přispět k lepšímu životu pro ty, kteří se s těmito výzvami potýkají.

_{Vliv traumatu na dospělý život | Horňanský Marek | obrázek Pixabay.com}