Strach jako motivace i nepřitel | Marek Horňanský

Někteří lidé vyhledávají „snadný stupeň strachu“. Ten získávají nebo se objeví při extrémních situacích, například adrenalinových sportech či záměrném navozování strašidelného pocitu (koukání hororu, vyprávění příběhu apod.).

Strach je jednou z nejzákladnějších emocí, které lidstvo provázejí od počátků jeho existence. Chrání nás před nebezpečím, pomáhá nám přežít a motivuje k opatrnosti. Přesto se často stává i neviditelným nepřítelem, který nás svazuje, brání nám v růstu a může negativně ovlivnit náš život.

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit ...“ Dale Carnegie

V každodenním životě se strach projevuje různými způsoby. Od obav z neúspěchu až po hluboko zakořeněné fobie. Někdy nás motivuje k lepším výkonům, jindy nás paralyzuje. Přestože ho často vnímáme jako negativní emoci, je důležité pochopit jeho podstatu, naučit se s ním pracovat a využít ho ve svůj prospěch.

Strach je emocionální reakce na hrozbu. Očekávání blížící se hrozby vyvolává u člověka obavy, které mohou být stejně velké a silné jako aktuálně prožívaný strach z hrozby, která se nám děje. Příkladem může být například návštěva u zubaře a tím „očekávaná bolest při ošetření“. Závisí to na tom, jak člověk vnímá situaci, která strach vyvolává a jak ji kvalifikuje

Z pohledu evoluční psychologie má však strach důležitou biologickou funkci (historicky „vyhnout se nebezpečí“ ať už strategií útěku, boje nebo zamrznutí). Člověk prožívá strach jako emočně silně zabarvený zážitek, který vyrůstá z pocitu ohrožení, jde v podstatě o obranný charakter organismu, kde v zákulisí stojí pud sebezáchovy. Víme také, že jde o vrozenou (primární) emoci, jak zjistil již začátkem 40. let psycholog N.E. Miller.

Strach je spojen s fyziologickými reakcemi těla a zvyšuje úrovně aktivace našeho organismu (zrychlený tlukot srdce, třes těla, studený pot, nevolnost, inkontinence, křik, změna mimika obličeje a další). Je to tedy nepříjemná emoce s nepříjemnými zkušenostmi s neurovegetativními projevy. Ve většině případů je však strach užitečný, protože nám umožňuje vyhnout se možnému nebezpečí.

„Strach není nic jiného než stav mysli ...“ Napoleon Hill

Strach je tedy přirozenou součástí lidského života. Chrání a varuje nás lidi před riziky. Zároveň nás může i omezovat. Není možné se ho zcela zbavit, avšak můžeme se naučit s ním pracovat tak, aby nás neovládal, ale naopak nás posouval vpřed. Důležité je pochopit jeho původ, přijmout ho jako přirozenou emoci a najít způsoby, jak ho využít ve svůj prospěch.

Ať už se jedná o strach z neúspěchu, změn nebo společenského odsouzení, klíčem je nebýt jeho zajatcem, ale naučit se s ním žít a růst díky němu. Strach může být překážkou, pokud mu to dovolíme. Ale stejně tak se může stát hnací silou, která nás motivuje k odvaze, novým zkušenostem a seberozvoji. Záleží jen na nás, jakou roli mu v našem životě přisoudíme.

_{Strach jako motivace i nepřitel | Horňanský Marek | obrázek Pixabay.com}