Peklo má jméno – rodinná dovolená

Můžeme si gratulovat! Přežili jsme další prázdniny a úspěšně předali naše potomky učitelům. Jak říká Homer Simpson, odteď je výchova jejich starost. My jsme udělali, co jsme mohli… A stejně to nestačilo.

Na úvod bych chtěl říct, že pokud nemáte potomstvo, není důvod tento článek přeskakovat. Dozvíte se, jaké je trávit letní dovolenou s dětmi (a konečně vás někdo varuje s dostatečným předstihem). 😈

Anebo víte co? Možná ho raději přeskočte. Je moderní mladé vést k tomu, že by se měli rozmnožovat, tak ať vás zbytečně neodrazuji. 😂

A teď, když už tušíte, co očekávat, se musíme vrátit do minulosti. Podíváme se do doby, kdy jsme kreslili po stěnách jeskyní, lovili mamuty a oheň rozdělávali pazourkem. 🦣 Ano, mluvím o čase, kdy jsem vyrůstal – raných devadesátých letech. Tehdy jsme byli zvyklí, že v rodičovském slovníku byla nejčastější spojení:

• Cekni a jednu dostaneš.
• Ještě chvíli řvi a dám ti k tomu důvod.
• Pokud se ihned nezačneš chovat normálně, zmaluji tě tak, žes to nezažil.

Dnes za použití takových vět dostane rodič přednášku od psychologa (nebo od matek z Modrého koníka). Tehdy hrozilo jen to, že pokud neposlechneme, schytáme druhou. 😶

Neříkám, že jsem fanoušek této výchovy, ale přijde mi, že jsme byli na dovolených tak nějak organizovanější.

Vůbec nevadilo, že se nejezdilo k moři. Chápali jsme, že na zahraniční dovolené nejsou peníze, a tak jsme pokorně šlapali po českých kopcích (protože ty byly zadarmo) a sem tam po hradech a zámcích. Člověk nemrčel, že chce mangovou limonádu, croissant nebo squishie. Byli jsme rádi, když jsme usmlouvali večer v hospodě Na Růžku jednoho utopence a věděli jsme, že tím rodinný rozpočet dostal drtivou ránu, takže letos Ježíšek nepřinese nic, nebo maximálně stolní kalendář na předchozí rok. 💸

A to nemluvím o tom, že jsme neznali mobily a hodinky s GPS. Když jsme se ztratili, rodiče zasedli k pivu a doufali, že se večer vrátíme. Tomu se v devadesátkách říkal přirozený výběr – jen nejsilnější kusy přežily. 🫡

Dnešní děti se s námi nemažou a dovolené vypadají úplně jinak. 😵‍💫

Jak pozorní čtenáři pochopili, i já vyrazil do zahraničí, a to do země, kde příkazová značka „max. 30 km/h“ znamená, že pokud pojedete sedmdesátkou, budou vás všichni předjíždět a gestikulovat, proč je zdržujete? Ano, mluvím o státě, kde plná čára je upozornění, že zde nepředjíždějí pouze největší srábci a pokud použijete blinkr, ztratíte veškerý respekt. 🚗💨

Jistě chápete – řeč je o Itálii. Zde totiž dopravní značení slouží jen jako dekorace.

A jaké to bylo? Samozřejmě skvělé… Proto jsem zaznamenal myšlenkové pochody dítěte:

• Mám hlad! Musím jíst! Hned, jinak umřu! 😱
• Pizzu nejím. Chci svíčkovou.
• Tady nemají svíčkovou? Tak chci lasagne.
• Tady nejsou lasagne? Musíme jinam.
• Hele, tady mají lasagne, ty si dám. 😍
• (o dvě sousta dále) Já už nemůžu. Dojíš lasagne?
• Ta tvoje pizza je dobrá. Můžu ji sníst?
• (pět minut po opuštění restaurace) Mám hlad. 🤦‍♂️

A tak pořád dokola a dokola. Není divu, že vědci z Univerzity ve Washingtonu vypozorovali, že největší počet žádostí o rozvod je podáván v srpnu a září… Dozajista v důsledku rodinných dovolených, které nejsou očekávanou oázou klidu, nýbrž tréninkem přežití v extrémních podmínkách… 🏝️ Takže pokud jste se vrátili ze zahraničí jen rozhádaní, gratuluji! Patříte mezi šťastnější páry. 😁

A ne, nekonejšete se tím, že takhle to funguje jen v Americe. Statistiky Googlu potvrzují, že během letních měsíců vyhledávání rozvodových právníků v ČR letí o stovky procent nahoru… Pardon, dejte mi vteřinku, jdu se podívat, co zrovna manželka hledá na telefonu… 📱

Dobrý, jsem zpět… Jen si tam chatuje s nějakým chlapcem, co ji familiárně oslovuje „zlato“, všechno v pořádku. 😎

Takže k naší dovolené – všechny věty začínaly slovy: „Ale já bych chtěla…“ a bez ohledu na to, jak pokračovaly, bylo jasné, že přijde něco, co se mi nebude líbit. Statistika říká, že během dovolené dojde na 4,5 "minikrizového momentu“ denně. Za mě – tohle číslo je značně podceněné. Mně vychází průměr 4,5 na hodinu. 🤯

Mimochodem, podle dat stačí i obyčejná partnerská dovolená k solidní psychické zátěži. V průměru spolu totiž partneři mluví 37 minut denně (další zkreslený údaj – vždyť u nás doma manželka pokryje trojnásobek této hodnoty sama. A to nepočítám čas, kdy se mě ptá, proč jsem neudělal, co jsem slíbil). Během dovolené spolu musí komunikovat mnohem intenzivněji, což vede k roztržkám, sporům a neshodám. Naštěstí se vám tohle nemůže stát na dovolené s dětmi… Ty vás spojí v jedno téma – jak to udělat, abyste je nezabili. 😇

Podtrženo, sečteno, jeden by mohl nabýt dojmu, že dojet zpět domů je vítězství… 🏆 Jenže není! U třetiny lidí se totiž dostavuje tzv. post-travel depression. Co to je? To je pocit, že u prvního pracovního e-mailu chcete chytit pod krkem nejbližšího kolegu. To jsou tři dny, kdy chodíte po bytě v plavkách, které jste si koupili na dovolené. To je přesvědčení, že domácí kávovar vám nikdy neuvaří tak skvělou kávu, jako jste pili na pláži. ☕️

Takže když to shrneme, člověku z toho vychází, že možná by bylo lepší nikam nejezdit, prázdniny zakázat a rodinné dovolené realizovat jen jako trest pro nehodné rodiče, kteří si zaslouží užít si trošku nefalšovaného peklíčka… 👹

Jenomže já vám řeknu tajemství. Už když se blížíte k domovu, je vám teskno po pláži, po tamní stravě, po sluníčku, bazénu i hostesce, co se na vás usmála, když jste ji předávali ratolesti, aby s nimi půl hoďky tancovala v bazéně. ❤️

Takže i když statistiky říkají, že rodinná dovolená je horor a že to váš vztah spíše nepřežije než naopak… Stejně příští rok budeme sedět nad Bookingem a řešit, kam vyrazíme a jak daleko od ubytování je Lidl (pokud jste tento vtip pochopili – jste povýšeni na mé gold čtenáře! Neplynou z toho žádné výhody, ale máte můj respekt). 🏅

Člověk si totiž každý rok slíbí, že už nikdy… Jenže pak zapomene. 😏

A jak to máte s dovolenými vy? Jezdíte sami? S partnerem? S dětmi? A vracíte se rozhádaní, nebo stmelení? Napište mi.

Foto: archiv autora: