Jsme stále národ komoušů

Už je to více jako čtvrt století, co jsme se oficiálně zbavili komunismu… a přitom jsme pořád komunistickým národem.

Jeden příklad… Teď vyšel článek „Psycholožka: Klasická škola tvoří nesvobodné lidi závislé na autoritách“. Koukněte se na diskusi pod ním. Z té diskuse mi je vážně na zvracení. Jak může tolik lidí obhajovat nesmyslné vzhlížení k „autoritám“ a „drcení se učiva nazpaměť“. A jako bonus se tak každý druhý (velice nevybíravě) naváží do té paní psycholožky, s níž byl veden rozhovor. Najednou je v diskusi každý expert na psychologii a ví úplně vše učení a výchově dítěte… a přitom v Česku vědí lidé o psychologii velké kulové. U nás se to běžně ani nevyučuje. Lidé nemají vůbec páru, jak funguje mozek, jak se v něm ukládají informace, jak reaguje na stimuly… prostě nic. Ale „byl jsem za komoušů ve škole, vše jsem se našprtal nazpaměť a teď jsem velký máčo, jelikož sedím v neděli večer s pivem u počítače a píšu nesmysly do diskuse na internetu.“.

Ale teď trošku postupně. Proč jsme národ komoušů? Protože se prostě chováme jako hulváti a to nejen v polo-anonymních diskusích na internetu. Ta skrytá agresivita a primitivismus je u nás snad všude. Vezměte si třeba takovou základní věc: pozdrav. Rok a čtvrt jsem bydlel/žil ve Francii/Švýcarsku. Tam je zcela běžné, že jdeme po méně frekventované ulici a řeknete „bonjour“. U nás? Ani náhodou. Občas se ještě lidé zdraví na vesnicích, ale to je asi tak vše. Vůbec samotné jednání s lidmi u nás na je strašné úrovni. Místo, aby lidé nějaký problém vyřešili příjemně a v klidu, tak se často stává, že po sobě řvou, nesnaží se o kompromis, posílají se do prdele atd. (diskuze na internetu je jedno velké osočování)

Těch věcí, které nás v očích ostatní národů dělají primitivy je více a opravdu nemám ambice je dnes dopodrobna rozebírat. Jen tak namátkou: lidé u nás nerozumí konceptu demokracie, nechápou, co znamená „free speech“, odmítají nést následky za své chyby, nepodporují ostatní, aby byli lepší („mně se nedaří, tak ať pojde sousedovi koza“), atd. Máme sice i své světlé stránky. Například jsme „přímí“ (ne upřímní, ale přímí). Ale to už zase trošku odbočuji. Chtěl jsem se ještě dostat k tomu článku o školách... on jednom z reliktů komunismu.

Známky

Víte, proč se u nás ruší známky? Protože to je veskrze nástroj negativní motivace. Dítě dojde domů se čtverkou, a místo aby se s ním začal rodič učit, tak mu dá po hubě. Fakt geniální (y). Takže místo toho, aby známky daly dítěti zpětnou vazbu a pomohly mu určit, kde má potenciální slabiny a kde exceluje, tak mu „dají po čuni“.

Šprtání se nazpaměť

Klasické komunistické školství. A u nás stále velice oblíbená metoda. Do dětí se sypají data zcela bez souvislostí. Když to vezmu ad absurdum, tak dítě se naučí, že 2. světová začala tehdy a tehdy, skončila onehdy a byla tam nějaká Británie, USA, Německo… ale to, že „nacisti byli ti zlí“ nebo proč válka začala, a jak to ovlivnilo lidi a jaké je z toho poučení, tak to už neví. A víte co je na tom nejhroší? Když se nějaké zvídavé dítě zeptá učitele „Proč?“, tak se mu nedostane adekvátní odpovědi. Proč? Proč to tak je? Protože učitelé to často sami nevědí! (nebo neumí vysvětlit) Jak je možné, že to vím? Protože jsem to zažil opakovaně na vlastní kůži (jak na gymnáziu, tak na univerzitě). Po čase se přestanete ptát (prostě to nemá smysl) a naprosto ztratíte motivaci se učit (naposledy se mi to stalo před týdnem… chtěl jsem dotyčnému „pedagogovi“ už něco říci, ale potom jsem si vzpomněl, že to už jeden hrdina zkoušel před pár lety, a sic byl jeden z nejlepších, tak si ho potom podali a vyrazili jej).

Hele už to nebudu protahovat. Argumenty sice ještě mám, a mám také co napsat, ale asi se vám v neděli večer nechtějí číst dlouhé články.

Takže děkuji, že jste to dočetli do konce a tady je jedno video vztahující se ke článku o autoritách ve školství https://www.youtube.com/watch?v=k1vKDM7wfiA

PS: Komu se ještě nechce spát, tak se do mě může pustit dole v diskusi. ;-)

PPS: Autority

Ohledně těch autorit. Je potřeba rozlišovat autority a „autority“.

Autorita je někdo, kdo si vysloužil upřímný respekt ostatních. „Autorita“ je naopak někdo, kdo má respekt jen formálně. Může to být politik, co nic neumí a neví jak řídit město/stát a může to být učitel, který má „autoritu“ hodnotit děti (někdy se to zvrhne i v buzeraci či nadržování, obojí je špatné).

Autority a „autority“ se nevylučují. Může být autorita s (formální) „autoritou“ (např. skvělý učitel, který si svou prací získal jak autoritu studentů, tak rodičů či kolegů).

Má pointa je… „autority“ si nezaslouží automaticky respekt. Vyplývá to z definice. Autoritou se člověk stává tak, že jej ostatní respektují sami od sebe. Ne naopak, že je někdo „autorita“ a respekt si vynucuje.