Horňáci a dolňáci

Řeč není o pánských preferencích ani o označení poslanců podle komor parlamentu.

Kanadský badatel Edward Horton ve své práci The Human Jukebox (1969) rozvíjí teorii, v níž iluzionisty rozděluje do dvou skupin, právě na „horňáky“ a „dolňáky“. Iluzionisty považuje nejen za baviče a umělce, ale zejména za manipulátory. Při svých vystoupeních iluzionisté využívají vzpomínek a vjemů uchovaných v lidské paměti a podle toho, do jaké hloubky se manipulátor dokáže dostat (Horton doslova říká „nenápadně sestoupit“) se rozdělují.

Není třeba zdůrazňovat, že čím hlouběji do „divákovy“ psýchy iluzionista sestoupí, tím nebezpečnější jeho („dolňákovy“) manipulace mohou být. Problematika zneužití myšlenek při iluzionistických vystoupeních se ostatně stala předmětem sporu, který v roce 1978 vyústil do totálního rozkolu ve Světové iluzionistické federaci a vedl k odštěpení skupiny pojmenované The Wisdom Clan. Ale o myšlence tzv. Mozkového hřiště, teoretickém základu The Wisdom Clan, zase někdy příště.