Hlavně „být sám sebou“ a „žít naplno“

Ta dvě slovní spojení se používají docela často, ale přiznám se, že nevím zcela přesně, co vlastně znamenají.

Četl jsem rozhovor s personální ředitelkou jedné velké firmy. Říkala, že u přijímacích pohovorů mají velmi dobře přečtené, kdo se chová podle příruček a že lehce prokouknou uchazeče, co se prezentuje dle šablon. Na závěr radí mladým adeptům na manažerské pozice: hlavně buďte sami sebou! Totéž radí psychologové, módní tvůrci a umělci, s touhou „být sama sebou“ se nám svěří nejedna známá „osobnost“ v rozhovoru na jakékoliv téma. Nevím, co si mám pod tím představit.
Podobně je to s úslovím „žít naplno“. To je co? Všechno na 100 %? Maximální život? Jíst, pít, souložit, smát se, plakat, pracovat, odpočívat a tisíc dalších činností a to všechno extrémně. Nešidit! Ještě by vás někdo viděl, že děláte věci polovičatě a neumíte žít „naplno“. Ano, to je jasné, říkáme si, uznale kýváme hlavou, jsme sami sebou a fičíme životem na plný knedlík.
A pak se podíváte na ulici, na lidi v zajetí vypatlaných trendů a nadnárodních značek, na uniformované stádo s vymletými mozky. Ale kdepak, nejsme sami sebou a nežijeme na 100 %. Kdyby to tak bylo, jsme skoro všichni v kriminále, mrtví či v nejlepším případě strašně obézní. Protože všechny věci, co v životě za něco stojí, jsou trestné, nemorální anebo se z nich přibírá.